Stává se vám při čtení Bible, že některé texty raději "přehlédnete", protože se vám zrovna moc nelíbí to, co říkají? Nemusíte se za to stydět. Není to nic výjimečného, setkal se s tím i apoštol Pavel, který právě takové texty připomíná svým židovským bratrům.
Minule jsem tak trochu "přehlédl" jeho zmínku o Izaiášovi, kterého Pavel také připomíná: "A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: `Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn, neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.´" (Římanům 9,27-28)
Tak se mi zdá, že Pavel své protivníky vůbec nešetří. Pokouším se vžít do duše příslušníka Božího vyvoleného národa a umím si představit, že se mi tato slova vůbec nemohou líbit.
Ještě je tu ale naděje, že nakonec z toho "zbytku" vznikne nový Izrael. Tak se to může jevit, pokud bychom na tomto místě Pavlův list do Říma zavřeli a dál už nečetli. Apoštol ale pokračuje: "Co tedy nakonec řekneme?
To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry; Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl.
Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu, jak je psáno: `Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.´" (Římanům 9,30-33)
Boží národ podle Pavla selhal. Na své cestě do Božího království minul cíl. Nedospěl k cíli zákona. Jak tomu rozumět? Co je cílem zákona? Tomu se budeme věnovat příště, kdy budeme uvažovat nad Pavlovou odpovědí: "Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří." (Římanům 10,4)
Zůstaňme ještě chvíli u toho, jaké to je, když někdo nedojde až do cíle nebo ho mine. Stalo se vám to někdy? Já se jako kluk několikrát zúčastnil závodů v orientačním běhu. V této disciplíně nejde jen o rychlost. Na startu dostanete mapu, na které je vyznačena trasa závodu. Pokud umíte pracovat s buzolou i mapou, a ještě k tomu přidáte dobrou orientaci v neznámém terénu, máte naději na úspěch.
Na trati ale ještě musíte projít několika kontrolami. Jsou na nich razítka, kterými si potvrdíte, že jste kontrolní stanoviště našli. Vzpomínám si, jak jsem jednou tak zazmatkoval, že jsem minul poslední kontrolu a nevšiml si toho. Probíhal jsem cílem a měl pocit, že si mi závod docela podařil. Ve chvíli, kdy jsem odevzdával mapu, jsem si všiml, že mi chybí jedno razítko. Celá snaha, všechna ta vydaná energie, byla zbytečná. Neměl jsem daleko k tomu, abych se rozplakal.
V mém případě šlo tehdy jen o nějaký závod okresního formátu. V listu do Říma řeší Pavel otázku, která rozhoduje o věčném životě jeho židovských bratrů. Jejich osud mu není lhostejný. Proto se je snaží přivést k poznání, že v otázce zákona, který je podle něj dobrý a svatý, jdou špatným směrem.
Pavel pochopil, že Židé jako národ v otázce zákona zklamali a nedošli do cíle, který jim vyznačil Hospodin. Proto se pokouší zachránit alespoň jednotlivce, kteří jsou ochotni připustit, že jen dobrý původ ke spasení nestačí.
