Slova apoštola Pavla, kterými se teď budeme chvíli zabývat, nedávají spát mnoha teologům. Sám jsem už četl mnoho článků o tom, jak to vlastně je. Může být spasen každý člověk? Nebo si Bůh už dopředu vybral ty, které přijme a ty, které odmítne?
V Pavlově dopise čteme: "Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;
které předem určil, ty také povolal;
které povolal, ty také ospravedlnil,
a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.
Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?" (Římanům 8,28-31)
Tak jak to je s tím předurčením?
Osobně nevěřím, že Bůh předem rozdělil lidi do dvou kategorií, aby jedněm určil, že budou dobří, zatímco ty druhé odsoudil k páchání zla. Jednak bychom pak museli odmítnout základní tezi, že Bůh je láska. Hned nato bychom museli škrtnout další tvrzení Bible, totiž to, že Bůh dává každé bytosti ve vesmíru svobodnou vůli.
A tak nechejme tyhle diskuze o předurčení teologům, kteří u nich stráví polovinu svého života, aby tu druhou věnovali napsání učeného spisu o tom, jak to ten Pavel vlastně myslel.
Mne více zaujala Pavlova poslední otázka: "Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?" Při jejím čtení si mi vybavila slova proroka Izaiáše: "Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh)." (Izaiáš 7,14)
Matouš tato Izaiášova slova vzpomíná v souvislosti s narozením Ježíše. Když Josef zjistil, že je jeho snoubenka těhotná, chtěl ji propustit, protože se domníval, že má nějakého muže. Bůh poslal anděla, který mu oznámil, že dítě, které čeká Marie, je naplněním Izaiášova proroctví a Izrael se konečně dočká příchodu zaslíbeného Mesiáše. Matouš pak celý příběh uzavře komentářem: To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: "`Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´." (Matouš 1,23)
Doposud, když jsem jako křesťan uslyšel "Bůh s námi", tak se mi vybavil Ježíš. Díky Pavlovi ale toto slovní spojení získává nový rozměr. Immanuelem může být i Duch svatý, skrze kterého dnes nebesa povzbuzují a posilují každého, kdo ve své modlitbě volá o pomoc.
Pokud v mém životě dám Duchu svatému dostatečný prostor, pak stejně jako Pavel poznám, že pod ochranou této nebeské moci neexistuje síla, která by mi mohla ublížit a odloučit mne od mého Boha a připravit mne o spasení.
Život s Bohem není vždy snadný a to ani nemusím být křesťanským mučedníkem v nějaké muslimské zemi. Stačí, když se pokusím žít podle biblických principů a zásad. Určitě narazím na nepochopení a někdy i nenávist různých lidí.
Ale ať prožiji cokoliv, pokud přitom dovolím Duchu svatému, aby byl mým Immanuelem, pak spolu s Pavlem prohlásím: "Vím, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí." Děkuji Bohu, že má v každé chvíli způsob, jak může být se mnou.
