Díky návrhu římského setníka mohl Ježíš prokázat, že dokáže uzdravit i na dálku. Lidé, kteří byli u toho, jsou v šoku a říkají si, že tenhle léčitel je fakt dobrý. Jen několik z nich v něm vidí očekávaného mesiáše.
Lukáš pokračuje ve svém vyprávění dalším příběhem: Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci a veliký zástup lidí. Když se blížili k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel.
Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: "Neplač!"
Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti kteří je nesli, se zastavili. Řekl: "Chlapče, pravím ti, vstaň!"
Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce.
Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: "Veliký prorok povstal mezi námi" a "Bůh navštívil svůj lid".
A tato zvěst se rozšířila o něm po celém Judsku a po celém okolí. (Lukáš 7,11-17)
Setkávají se dva zástupy. V jednom se lidé radují z toho, co mohli vidět. Doprovázejí Mistra, který je jedinečný učitel a navíc dokáže uzdravit každou nemoc. Všichni v zástupu jsou nadšeni a radují se.
Druhý zástup je zcela jiný. Vdově zemřel její jediný syn. Syn, který se o ni měl starat, až zestárne a nebude schopná pracovat. Teď ji čeká chudoba a zřejmě i smrt v zapomenutí... Spousta lidí z Naim ji doprovází a chce být u toho, když pochová své dítě.
Dva zástupy - radost a smutek. Co nakonec zvítězí, když se potkají?
Ježíš vidí smutek ženy, která milovala svého syna. Vidí do jejího srdce, a proto jde za ní. Zastavuje muže, kteří nesou máry a pak říká ženě, že nemusí plakat. Co si v té chvíli asi myslela? Ježíše nikdy neviděla a teď nemá naříkat nad smrtí syna, který jí před několika hodinami zemřel?
Jenže Ježíš nekončí slovy: "Neplač!" Pokračuje dál. Obrací se na mrtvého chlapce a mluví k němu. Mrtvý, k překvapení všech přítomných, najednou otevře oči a posadí se. Ježíš ho pak předává jeho mámě.
Už nejsou dva zástupy, ale jen jeden. Zástup plný radostných a šťastných lidí. Velebí Boha za to, že je chlapec zase živý a zdravý.
Před Ježíšem neprchají jen nemoci, před ním bere "nohy na ramena" i smrt.
Reakce v zástupu jsou rozdílné. Někteří v Ježíši stále vidí proroka. Přibývá ale těch, kteří své myšlenky vyjadřují slovy: "Veliký prorok povstal mezi námi!"
Ježíše musí poslechnout i smrt. Pro nás, co věříme ve vzkříšení k věčnému životu, je to důležitá zpráva. Jednou se naplní slova apoštola Pavla, který napsal: "My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte." (1. Tesalonickým 4,17)
Pro vdovu z Naim to nebyla jen slova. Pro ni to byla její osobní zkušenost.
