Když mu na podzim zemřela manželka, věřil, že vše zvládne sám. Odmítal pomoc příbuzných i kamarádů. Teprve po Novém roce si začal uvědomovat, jak to s ním jde z kopce. Bez flašky už nedal ani ránu.
Možná bych se ale ve svém vyprávění měl vrátit trochu zpět. Když Jarda v padesáti odcházel ze šachty do důchodu, život vypadal nádherně. Až na astma se cítil v pohodě. Začal chodit na hory, které dřív trochu zanedbával. Užíval si důchodu a věřil, že to tak bude i dál.
Pak mu onemocněla manželka a její stav se rychle zhoršoval. Po krátké době už potřebovala nepřetržitou péči. Přestal chodit na hory, neměl čas na kamarády a byl rád, když si občas pustil televizi.
Lékaři manželce nedávali moc nadějí, ale on věřil, že to společně zvládnou. Šest let vzdorovali, ale nakonec zákeřné nemoci podlehla.
Najednou zůstal sám. Bojoval a věřil, že to zvládne. Po třech měsících si jedno ráno uvědomil svůj omyl. Nezvládá to a ještě se k tomu všemu trápení přidala závislost na alkoholu.
Nebylo to příjemné zjištění. Protože ještě nebyl úplně střízlivý, počkal, až se s ním svět přestal točit. Pak vstal a šel k psychologovi. Ten ho přijal a nechal mluvit. Občas mu pomohl krátkou otázkou a on vyprávěl dál a dál. Psycholog na něj nespěchal. Dovolil mu, aby se ze všeho vymluvil. Nakonec mu dal jen jednu prostou radu: “Zkuste znovu zajít na hory. A pak se tu za mnou stavte a povíte, jaké to bylo!“
Zkusil to a hned napoprvé litoval, že nezůstal raději doma. Tělo si za těch šest let odvyklo a protestovalo. Ještě nebyl ani v polovině kopce a už se mu zdálo, že to vzdá. V té chvíli si vzpomněl na to, jak ho babička učila modlit. Co kdyby to vyzkoušel? Představil si, že jde vedle něj Bůh a začal mu vyprávět vše, co ho trápilo. A jak si tak spolu povídali, najednou byli na vrcholu...
Seznámil jsem se s ním nedávno, když už třetí měsíc abstinoval. I nohy mu už šlapaly lépe. Vyprávěl mi svůj příběh a já mu při loučení blahopřál k tomu, co dokázal. Porazil nebezpečného démona. V boji s depresemi a se závislostí na alkoholu mu i dál pomáhá psycholog, příroda a modlitba.
Je dobré mít koníčky. Když přijdou v životě kritické situace, mohou nám je pomáhat překonat. Někomu pomůže oblíbená hora, jinému sport, dalšímu třeba členství ve sboru dobrovolných hasičů.
Když máme důvěrného přítele nebo dobrého kamaráda, je to velká výhra. Pokud je takovým přítelem Bůh a věříme v moc modlitby, neváhejme a používejme ji v našem zápase.
Většina lidí v české společnosti se stále na psychology a psychiatry dívá s nedůvěrou. Přetrvává názor, že ten, kdo se svěří do jejich péče, ponese až do smrti cejch blázna nebo cvoka. Přitom dobrý odborník na naši psychiku někdy dokáže divy.
Jarda to dokázal. Už se těším, až ho zase potkám. Modlím se za něj, aby ve svém boji vydržel. Přeji mu, aby oblíbená hora byla silnější, než démon alkohol.
Jeho příběh je jeden z těch, které se snažím uložit do své paměti. Sám se jednou mohu ocitnout v podobné situaci jako on a pak pro mne jeho příklad může být impulsem k tomu, abych znovu našel chuť bojovat.
Jardo, vydrž!
