Hádanka z minulého týdne zní:Kde se v Bibli setkáváme s turnusovým způsobem práce dělníků a řemeslníků?
1.Královská 5,27-28: Král Šalomoun vybral z celého Izraele robotníky v počtu třiceti tisíc mužů. Z nich posílal na Libanón střídavě deset tisíc každý měsíc. Měsíc byli na Libanónu, dva měsíce doma. Nad robotníky byl Adóníram.
Král Šalamoun je považován za nejmoudřejšího člověka své doby. Když v Bibli čteme o všem, co dokázal nebo čteme jeho díla, asi dáme lidem jeho doby za pravdu.
V době přípravy stavby chrámu si uvědomil, že bude potřebovat spoustu pracovních sil. Ale také věděl, že kdyby trvale odvedl z jednoho místa 10 000 lidí, způsobil by tím v daném místě problémy. Navíc, dělníci by se časem unavili a jejich výkon by postupně klesal.
Proto vybral 30 000 nádeníků a rozdělil je do tří směn. Jen se nejednalo o ranní, odpolední a noční směnu, ale o směny, které trvaly měsíc. Protože se jedná o území, kde lidé vyznávali judaismus, měli dělníci šestidenní pracovní týden a v sobotu odpočívali a slavili svého Boha.
V 19.století zkoušeli v některých zemích turnusový způsob práce. Lidé měli pracovat deset dnů a pak mít čtyři dny volna. Jenže to nedopadlo dobře. Produktivita práce po šesti dnech prudce klesala. Zjistilo se, že člověk má rytmus nastavený na šest dnů práce a pak den odpočinku. Proto byl tento způsob opuštěn a opět se vše vrátilo k sedmidennímu týdnu.
Měsíční turnusy se Šalamounovi osvědčily. Materiál byl brzy připraven a tak mohla začít i stavba chrámu. I chrám byl nakonec včas postaven a slavnostně otevřen.
Když obdivujeme moudrost krále Šalamouna, neměli bychom při tom zapomínat, že ji dostal od Hospodina. Mohl si vybrat bohatství a slávu, ale on toužil po tom, aby se z něj stal moudrý panovník. Bůh mu dal moudrost a přidal mu k tomu i to bohatství a slávu, o kterou vlastně ani neprosil.
Dnešní otázka:
Která panovnice záviděla poddaným slavného krále?
