- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Poslední biblický "zákon", kterému se budeme věnovat, má svůj původ ve Starém zákoně, ale daleko víc je vzpomínán v době novozákonní.
Má dva paragrafy a je to jediný zákon, který není omezen časem a prostředím. Ježíš tento zákon cituje v rozhovoru se zákoníkem, který ho chtěl zkoušet a pokoušet: "Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.
Miluj svého bližního jako sám sebe." (Matouš 22,37+39)
Aby bylo jasné, jaká láska nás má spojovat s Bohem a s bližními, dovolím si připomenout definici lásky v podání apoštola Pavla:
"Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí,
láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch,
nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti,
ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží,
láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
'Láska nikdy nezanikne." (1. Korintským 13,4-8)
Jan, bratr Pána Ježíše, tento zákon vykládá následovně:
"Kdo nemiluje, nepoznal Boha,
protože Bůh je láska." (1.Jan.4,8)
Křesťané často řeší, která církev je ta správná. Dokážou se u toho někdy tak pohádat, že se pak raději vyhýbají jeden druhému. Neuvědomují si, že v té chvíli jednají v rozporu s tím, co říká Ježíš:
"Podle toho všichni poznají,
že jste moji učedníci,
budete-li mít lásku jedni k druhým." (Jan 13,35)
Otázkou je, proč se láska podle prvního paragrafu tohoto zákona týká v první řadě vztahu k Bohu. Nechejme si to na příště.
Otázka na příští týden:
Proč je třeba milovat Boha?
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!