Otázka z minulého týdne:Co je to vlastně ta Boží milost?......................................................
Jeden z nejznámějších textů, který se týká milosti, jsme četli už minule: "Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu." (Římanům 6,23)
Žijeme ve společnosti, kde platí heslo: "Něco za něco!" Jiní zase říkají: "Zadarmo ani kuře nehrabe!" A pak najednou přijde Bůh a nabízí nám svou milost, za kterou nic nechce. Není to podezřelé?
Podívejme se dnes na jiný text apoštola Pavla, ve kterém hovoří o tom, co s námi dělá Boží milost: "Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista." (Titovi 2,11-13)
Boží milost má v sobě zvláštní dynamiku. Mění mne a vychovává. Pomáhá mi vnímat můj dřívější způsob života jako něco, čeho se chci zbavit. To, co mne dřív přinášelo chvíle radosti a prchavého štěstí, mne najednou začíná odpuzovat.
Milost mne učí jednat rozumně, spravedlivě a zbožně. Právě toto jednání mi přináší úplně jiný druh radosti. Na příkladu soboty tuto radost popisuje už starozákonní prorok: "Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči, tu nalezneš rozkoš v Hospodinu "a já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země a z dědictví tvého otce Jákoba tě budu živit." Tak promluvila Hospodinova ústa." (Izaiáš 58,12-13)
Spousta lidí bere milost jako jednorázový Boží čin. Bible nás ale vede k poznání, že tento Boží dar spouští proces, kterému říkáme posvěcení. Milost mne motivuje k proměně mého života.
Možná stačí jednoduchý příklad. Představme si, že jsem byl odsouzen k doživotí. Můj příběh začal drobnými krádežemi, pak jsem začali brát drogy a také jste je vyráběl a prodával, abych měl na svou posedlost dost peněz. Vše skončilo tím, že jsem pod vlivem drog zabil nevinného člověka. Sedl jsem za volant a odneslo to malé dítě, které jsem srazili na přechodu před školkou.
Teď sedím v cele. Drogy už neberu, jsem čistý, ale trápí mne svědomí. Maminka dítěte, které jsem napsal dopis s prosbou o odpuštění, mou prosbu přijala. Teď čekám, jak odpoví prezident, kterého jsem požádal o milost.
A pak se to stane. Přijde obálka z prezidentské kanceláře a v ní oznámení o tom, že jsem obdržel milost. Konečně jsem na svobodě, jsem volný. Mohu si zase dělat, co chci.
Co byste si o mně mysleli, kdybych se hned zase vrátil k drogám? Co si asi myslí nebesa, když křesťan říká, že mu milost dává prostor k tomu, aby dál pokračoval ve svém hříšném životě? Opravdu takový člověk pochopil, co to je milost?
Otázka na příští týden:
V jakém vztahu jsou zákon a milost ?
