Otázka z minulého týdne:Proč je tolik rozmanitých druhů darů Ducha svatého ?......................................................................
Dovolím si zopakovat závěr toho, co jsem psal před týdnem: "Zatímco ovoce Ducha svatého je něco, co patří mně, dary téhož Ducha nepatří mně, ale společenství církve, které mohu prostřednictvím svého obdarování pomáhat budovat."
Duchovní dary mají budovat křesťanské společenství – církev. V listu do Korintu Pavel píše: "To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem." (1.Korintským 12,11-13)
V těchto slovech vidím odpověď na úvodní otázku. Pavel dokonce dále popisuje, jak by to vypadalo, kdybychom měli všichni jeden stejný dar: "Je to jako s hudebními nástroji, třeba s flétnou nebo kytarou: kdyby nevydávaly odlišné tóny, jak by bylo možno rozeznat nápěv, který se na nich hraje?" (1.Korintským 14,7)
Bůh si přeje, abychom si v našem společenství navzájem pomáhali na naší cestě do Božího království. Církev má v této rozmanitosti vzájemné pomoci a služby dosáhnout nádherné jednoty. Právě Pavlův příklad církve jako těla je důkazem toho, že pod jednotou nemáme v žádném případě hledat uniformitu.
Ježíšova církev může svou úlohu plnit jen tehdy, když každý jednotlivý úd dělá přesně to, k čemu je určen a ještě přitom nezapomíná na spolupráci s dalšími.
Jak toho můžeme dosáhnout? Jedině tak, že budeme společně prosit Ducha svatého, aby nám dal právě ty dary, které naše společenství potřebuje. Bez toho, že bychom mu do toho mluvili nebo si dokonce určovali, jaký dar chceme. A naše společné modlitby by pak měly pokračovat i dál. Prosme Boha o schopnost navzájem spolupracovat, sloužit jeden druhému právě tím darem, který nám byl dán.
Nezapomínejme na to, že tělo se klidně obejde bez jednoho údu. Je to bez něho složitější, ale jde to. Znám mnoho lidí, kteří nemají ruku, nohu nebo třeba oko.
Církev se beze mne obejde. Ale já bez ní těžko. Nebo jste už někde viděli funkční ruku bez těla? Já ještě ne.
Otázka na příští týden:
Bible hovoří často o Boží milosti. Opravdu ji potřebuji?
