Otázka z minulého týdne:K čemu nám mají duchovní dary sloužit ?....................................................
Dnešní odpověď začnu opět vzpomínkou na mé mládí. V autobuse jsem se seznámil se zajímavou dívkou. Nejen, že byla krásná a přitom inteligentní. Byla navíc také věřící, což pro mne, křesťana, bylo dost důležité.
Bavili jsme se spolu skoro celou cestu o své víře. Když už měla vystupovat, zeptala se mne: "Mluvíš jazyky?" Odpověděl jsem jí, že cizí jazyky jsou mou slabou stránkou, protože jsem po předcích tuto schopnost jaksi nezdědil. "Ale já nemyslím němčinu nebo angličtinu. Já mám na mysli mluvení jazyky ve vytržení. To je totiž důkaz toho, že jsi přijal křest Duchem svatým. Pokud těmito jazyky nemluvíš, tak Ducha svatého nemáš."
Přiznal jsem, že takovými jazyky nemluvím. "Hm, tak to je škoda. S lidmi, kteří nebyli pokřtěni Duchem, se nebavím." Chvíli nato vystoupila a já už ji pak nikdy neviděl. Bylo mi to líto, protože se mi líbila.
To setkání mne pak přivedlo k tomu, že jsem začal v Bibli hledat všechny informace nejen o duchovních darech, ale i o křtu Duchem svatým. Nakonec jsem došel k závěru, že já nemám "vlastnit" Ducha svatého, ale On by měl "vlastnit" mne.
Tehdy jsem také poprvé začal přemýšlet o tom, k čemu mají sloužit dary, které dostáváme při křtu od Ducha svatého. Zajímavý pohled přináší apoštol Pavel: "A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.
Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo" (Efezským 4,11-16)
Duchovní dary nemají společenství rozdělovat, ale naopak spojovat. Mají nám pomáhat v naší snaze o jednotu. Tyto dary nemají vést k pocitu, že jsem něco víc než ostatní, kteří podobné obdarování nemají. Naopak, u člověka, který obdrží jakýkoliv dar Ducha svatého, se projeví pokora, o které hovoří Ježíš: "Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." (Matouš 20,25-28)
Zatímco ovoce Ducha svatého je něco, co patří mně, dary téhož Ducha nepatří mně, ale společenství církve, které mohu prostřednictvím svého obdarování pomáhat budovat. Proto je dobře, že o tom, jaké dary dostanu já, nerozhoduji já a ani žádný jiný člověk. Jen Bůh ví, co mé společenství potřebuje a jaký dar jsem schopný mít bez rizika, že by mne nakonec pýcha odvedla od mé víry.
Otázka na příští týden:
Proč je tolik druhů darů Ducha svatého ?
