Aby mohl Izrael existovat jako fungující stát, potřeboval dobrý sociální systém. Také o to se Hospodin postaral. Všichni chudí měli právo jít na pole utišit svůj hlad, a po sklizni mohli na poli sklidit "paběrky", tedy to, co zůstalo.
I tuto zásadu dal Bůh ještě prostřednictvím Mojžíše: "Když budeš sklízet ze svého pole a zapomeneš na poli snop, nevrátíš se pro něj. Bude patřit bezdomovci, sirotku a vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal při každé práci tvých rukou.
Když oklátíš plody ze své olivy, nebudeš ještě setřásat zbylé. Ty budou patřit bezdomovci, sirotku a vdově.
Když budeš na vinici sbírat hrozny, nebudeš po sobě paběrkovat. Bude to patřit bezdomovci, sirotku a vdově..."(9)
Vedle toho vydává Hospodin zákon, který měl přinést do společné pokladny dostatek prostředků, díky kterým mohl v Izraeli zavládnout duch solidarity. Každý Žid dával stranou ještě jeden desátek, který měl odevzdat vždy třetí rok "lévijci, bezdomovci, sirotku a vdově..."(10) Díky tomuto druhému desátku mohli levijci pomáhat vdovám a sirotkům, všem lidem, kteří zůstali bez rodiny.
Rok milosti
V Kenaanu začínají Židé praktikovat ještě jeden prvek, zřízený s ohledem na chudé. Jedná se o roky milosti a jubilejní roky.
Sedmý rok, kdy půda ležela ladem, byl rokem odpouštění dluhů. "Hebrejové měli svým potřebným bratřím půjčit peníze bezúročně. Brát od chudého člověka úrok za půjčku bylo výslovně zakázáno... Jestliže dluh zůstal nezaplacen až do sedmého roku, který byl rokem milosti, neměl být vymáhán."(11)
Sedmý rok byl rokem radosti. Když uplynulo sedm sedmiletých cyklů, přišel "jubilejní rok", nebo také rok milosti: "Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, kdy se každý vrátíte ke svému vlastnictví a všichni se vrátí ke své čeledi.
Padesátý rok vám bude létem milostivým. Nebudete v něm sít ani sklízet, co samo vyroste, ani sbírat hrozny z neobdělaných vinic. Je to léto milostivé. Budete je mít za svaté. Smíte jíst z pole, co urodí.
V tomto milostivém létě se každý vrátí ke svému vlastnictví..."(12)
Jubilejní rok byl významný pro každou rodinu, která musela kvůli dluhům zastavit své pole. Každý padesátý rok se všechny pozemky vracely svým původním majitelům. Hospodin chtěl tímto zákonem zabránit tomu, aby se hromadilo bohatství v rukou mocných, zatímco by chudí a slabí byli ještě víc ožebračováni.
Svoboda pro otroky
Pokud se Žid dostal do situace, kdy nebyl schopný splácet své závazky, stal se otrokem svého věřitele. Spolu s ním se otroky stali i všichni členové jeho domácnosti. Svou prací pak spláceli dluh. Nikdo ale neměl právo prodat Žida pohanovi. To zákon zakazoval.
Milostivé léto bylo rokem amnestie pro tyto otroky i jejich rodiny. Dostali nazpět svou svobodu a také pozemky. Mohli se vrátit na území, kde byl jejich domov. Nikdo se otrokem nestal doživotně.
Štědrost se vyplácí
Hospodin učí svůj lid štědrosti a vzájemné solidaritě. Všechny tyto zákony je mají chránit před sobectvím a chamtivostí. Stará židovská moudrost říká:
"Někdo rozdává a přibývá mu stále,
kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek.
Duše štědrá bude nasycena tukem,
a kdo občerstvuje, bude též občerstven."(13)
Bůh chce být oporou každému, kdo se rozhodne dělit s těmi ještě chudšími. Takovým lidem slibuje své požehnání. Hospodin sám je štědrý. Proto má rád každého člověka, kdo se mu podobá. Žehná těm, kteří se nebojí dělit o to, co mají.
Nejšťastnějšími nejsou bohatí lidé. Nejšťastnějšími lidmi jsou ti, kteří dovolili Hospodinu, aby z jejich srdce odstranil závist, lakotu a hrabivost. Není to snadné. Proto v Bibli můžeme číst zajímavou modlitbu, kterou se můžeme nechat inspirovat:
"Stvoř mi, Bože, čisté srdce,
obnov v mém nitru pevného ducha."(14)
_____________
(9)Deut.24,19-21; (10)Deut.26,12; (11)Na úsvitu dějin 258; (12)Lev.25,9-10; (13)Př.11,24-25; (14)Žalm 51,14
