V poslední době jsem v diskuzích několikrát objevil údiv nad termínem "manželské povinnosti". Existuje něco takového? A patří mezi manželské povinnosti i sex?
Mnoho lidí si stále neuvědomuje, že manželství začíná okamžikem, kdy ženich a nevěsta podepíšou protokol o uzavření manželství, což je vlastně smlouva. Při tom si navzájem slibují, že budou spolu v dobrém i zlém až do smrti.
Je celkem pochopitelné, že oba dva, muž i žena, vstupují do manželství s tím, že od něho něco očekávají. Jejich očekávání se přitom různí.
Žena od svého muže očekává, že:
- ji muž bude milovat a něžně se o ni starat.
- jí dá prostor k diskutování, projevení svých pocitů, sdílení se o prožitky a o to, čím žije.
- bude otevřený a poctivý.
- na sebe převezme zodpovědnost za zajištění rodiny.
- bude dobrým otcem, žijícím pro rodinu.
Co očekává muž od své ženy?
- muž očekává od manželství sexuální naplnění (Někteří prý také jídlo.)
- hledá v ženě kamaráda, společníka a partnera.
- touží mít vedle sebe příjemnou a krásnou ženu.
- očekává, že manželka vytvoří příjemný domov - oázu klidu, místo, kde nemusí „válčit“.
- ke spokojenosti v manželství potřebuje muž cítit obdiv a úctu.
Psychologové říkají, že pokud si lidé v manželství dokážou navzájem naplňovat základní potřeby, jejich manželství má všechny předpoklady pro to, aby bylo šťastné a pevné.
Jestliže chci mít šťastné manželství, pak musím naplňovat základní potřeby svého partnera. Pokud bude můj partner spokojený, bude mít větší motivaci naplňovat mé potřeby.
Když vstupuji do manželství, měl bych znát potřeby svého partnera. Právě naplňování potřeb partnera můžeme nazvat "manželskými povinnostmi".
Pokud pěstujeme vzájemnou lásku, tak nám manželské povinnosti nebudou dělat problém. Mnoho lidí ale vzdává svou snahu o udržení vztahu, když zjistí, že se vytrácí vášeň. Hledají nový vztah a novou vášeň. Putují z náruče do náruče a hledají štěstí, které už dávno mohli mít, kdyby si uvědomili, že vášeň je jen jeden z rozměrů lásky.
Manželských povinností se nemusíme bát. Dobré manželství se bez nich neobejde. Z vlastní zkušenosti vím, že to není vždy snadné. Ale stojí za to i po dvaceti pěti letech od chvíle, kdy jsem podepsal manželskou smlouvu.
