Prezident Václav Klaus zase nedávno píchnul do vosího hnízda. Opět si vzal na mušku Evropskou unii a snahu jejích představitelů zbavit parlamenty a vlády jednotlivých zemí možnosti rozhodovat o dění ve vlastní zemi.
Osobně jsem přesvědčen, že Václav Klaus ví o čem mluví, a my bychom jeho slova neměli jen tak nechat zapadnout. Přesto jsem přesvědčen, že naše země musí čelit ještě větší hrozbě, než jsou snahy evropských federalistů. Tou hrozbou je naše vlastní pohodlnost.
V čem se projevuje? Kromě toho, že mnohé práce pro nás nejsou dobré a tak musí zaměstnavatelé shánět pracovní síly na východ od našich hranic, se naše pohodlnost projevuje nejmarkantněji v oblasti naší ochoty vychovat alespoň dva, ale nejlépe tři potomky.
Každý rok se zvyšuje procento lidí, kteří žijí sami, nebo s partnerem neplánují rodinu. Příčina? Touha mít se lépe. Děti jsou považovány nejen za překážku v cestě za dosažením co nejvyšší životní úrovně, ale mnozí se dobrovolně vzdávají možnosti založit rodinu ze strachu o svou vlastní kariéru. Pokud máte partnera, který také netouží po rodině, jsou vaše šance na kariérní postup určitě vyšší, než když musíte brát ohled na rodinu.
V produktivním věku může být podobný životní styl velice populární a příjemný. Ale i tato doba jednou skončí a přijde stáří. A právě v této době se ukáže rozdíl mezi lidmi, kteří mají potomky a těmi, kteří se rozhodli je nemít. Jedni mají šanci, že budou prožívat radost z vnoučat a i v této době budou mít pro koho žít. Ty druzí by se měli připravit na to, že je v závěru života čeká samota a nakonec smrt v zapomnění v nějakém lepším nebo horším ústavu, podle toho, kolik peněz v té době ještě budou mít na svém kontě.
Tento životní styl se ale nemá vliv jen na život jednotlivců. Za pár desetiletí na něj začne doplácet celá evropská společnost. Nevím, zda už my, ale naše děti, pokud je máme, se určitě dočkají toho, že v Evropě budou žít hlavně muslimové a Rómové. To jsou dvě skupiny lidí, které si s plozením potomků nedělají žádné starosti.
A tak je možné, že naše Evropská kultura (a s ní i ta naše Česká) nezanikne v důsledku bruselské byrokracie, ale postupně ji zahubí naše pohodlnost a sobectví. Pokud se co nejdříve nerozhodneme pro změnu, je velice pravděpodobné, že Evropa nevymře po meči, ale po přeslici.
