Věřím, že už máte odvoleno a nyní možná s napětím očekáváte, jak vše dopadne. Pokud chcete, můžete si udělat malou exkurzi do státu, který dokázal efektivně fungovat s daní, která činila jen 10%.
Přenesme se do doby před 3 300 lety. Z Egypta tehdy po zvláštních událostech odešlo zhruba 600 000 otroků se svými rodinami. Jejich předci byli svobodní kočovníci, kteří měli svoji hrdost i své zákony, což se o jejich potomcích, kteří vyšli z Egypta, říct nedalo.
Vůdce davu, který uprchl z Egypta, byl Mojžíš. Aby mohli přežít, museli pod jeho vedením vybudovat jednoduchou strukturu, přijmout efektivní zákony a také zajistit jejich dodržování. Z davu utečenců se pak postupně stával národ, který hrál v historii lidstva důležitou roli.
Jak k tomu došlo?
Mojžíš na radu svého tchána zavedl rodinné nebo také rodové právo. Uvnitř rodů se soudci stávali stařešinové. Ti rozhodovali o sporech uvnitř svého rodu. Teprve, když si s nějakým sporem nevěděli rady, předali ho vyšší instanci. Tito soudcové nebyli placeni státem. Jejich rodiny měly svůj majetek, ze kterého tito moudří staří lidé žili.
Armáda byla také založena na bázi jednotlivých rodů. Veliteli se stávali rodoví “náčelníci“. Opět to byli lidé, kteří měli svou práci a vedle ní se cvičili pro případ boje. Takže žádné náklady na armádu.
Zvláštní kategorií byli kněží, kteří vybírali onu desetiprocentní daň. Ti, vedle svých bohoslužebných povinností, zastávali roli soudců, léčitelů a také učitelů. Kněží byli jediní placení úředníci státu Izrael.
Mojžíš vydal celou soustavu zákonů, které postihovaly všechny oblasti běžného života. Od zdravotní prevence, přes pracovní právo až třeba k trestnímu právu. Národ se těmto zákonům postupně učil čtyřicet let.
Izraelský stát mohl efektivně fungovat z desetiprocentní daně. Teprve, když národ přijal zvyk okolních národů a zvolil si krále, začaly daně růst.
Součástí “židovských zákonů“, popsaných v Bibli, bylo i tzv. Desatero. Tomu se budu věnovat v dalších dílech tohoto seriálu.
Vždy, když pročítám stránky Starého zákona, obdivuji, jak to Mojžíš pod Božím vedením vše zvládl. A říkám si, že je škoda, že tuto moudrou knihu občas nepřečtou i naši poslanci. Kdyby se nechali inspirovat těmi starými zákony, možná bychom i my mohli mít efektivnější stát.
Tehdy platilo: “Kdo nepracuje, ať nejí!“ Umíte si představit tu úsporu, kdybychom toto pravidlo zavedli dnes?
O rodiče se v jejich stáří staral nejstarší syn. Když rodiče dělili majetek, bylo tolik podílů, kolik bylo členů domácnosti. Prvorozený dostal dvojnásobný díl, další po jednom dílu a jeden díl dostali dohromady i oba rodiče.
Měli také sociální fond, ze kterého byli zabezpečovány vdovy, sirotci a lidé, kteří na stáří přišli o rodinu nebo neměli děti.
A tak by se v tom výčtu dalo pokračovat. Je to historie stará 3 300 let, ale možná by stálo za to, abychom se z ní poučili i my.
