Každý, kdo se začne zabývat spravedlností na našem světě, dojde k závěru, že je to s ní dost bídné. Poctivý člověk pracuje a má se často hůř, než ten, kdo nikdy nepracoval, a jen se naučil chodit v tom, jak získat bezpracně peníze, třeba i podvodem.
Spousta lidí nakonec dojde k závěru, že poctivost se nevyplácí a raději se přidají k těm, kteří žijí na úkor druhých.
Z dosavadního čtení knihy Kazatel bychom mohli nabýt dojem, že k podobnému závěru dojde i Šalomoun. Ten ale napíše:
"Vím však,
že i kdyby bezbožníci ještě více konali zlo
a při tom třeba i sto let žili,
dobře bude bohabojným,
protože mají bázeň před Bohem." (Kazatel 8,12)
Jak může něco takového Šalomoun tvrdit? Vždyť mu musí být jasné, že tak to na světě nechodí.
Mám spoustu kamarádů, kteří v padesátých letech minulého století roky trpěli v komunistických lágrech jen proto, že chtěli podle biblického Desatera v sobotu uctívat svého Boha. Stovky lidí tehdy nemohly studovat jen proto, že byli aktivní při praktikování své víry.
I dnes, v době, kdy se chlubíme tím, jak na naší planetě funguje demokracie, umírají každý rok tisíce křesťanů pro svou víru. Zvláště v zemích, kde vládne "mírumilovný islám", je smrtí potrestán každý, kdo se rozhodne místo Alláha uctívat Ježíše.
Jak tedy Šalomoun může napsat, že "dobře bude bohabojným"? Napadá mne jen jedno vysvětlení. Starý král počítá s Božím soudem a s věčností. Bůh je pro něho jediná záruka spravedlnosti.
Zajímavá slova napsal ve svém krátkém dopise Juda: "Prorokoval také o nich Henoch, sedmý od Adama: Hle, přichází Pán s desetitisíci svých svatých, aby vykonal soud nade všemi a usvědčil všechny bezbožné z jejich skutků, které kdy ve své bezbožnosti spáchali, i ze všech zpupných řečí, které ti hříšníci mluvili proti němu." (Juda 14+15)
Podle staré židovské tradice už lidé před potopou znali biblickou pravdu o Božím soudu, který konečně zajistí spravedlnost. Již Henoch očekával návrat Pána, který na posledním soudu odsoudí všechny bezbožné a svévolné obyvatele naší planety.
Šalomoun věřil, že jednou přijde chvíle, kdy se konečně projeví Boží spravedlnost a bohabojní lidé pocítí, že udělali dobře, když ve svém životě projevovali "bázeň před Bohem". Dnes to tak zatím nevypadá. Svévolníci se vyžívají v páchání zla a mnohým se přitom daří dožít vysokého věku. To nás ale nemá odradit od dalšího budování vztahu s Bohem. I kdyby bezbožníci žili sto let, jednou se ukáže, že je tu někdo, kdo jim to vše spočítá.
Apoštol Jan se na konci prvního století po Kristu setkal se vzkříšeným Ježíšem, který ho ujistil: "Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal... Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři - každý, kdo si libuje ve lži." (Zjevení 22,12+15)
I lidová moudrost říká: "Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe."
