Židé jako národ neobstáli. Zklamali Boha a Bůh proto volí jinou cestu k povolání pohanů. Tělesný Izrael je nahrazen duchovním Izraelem. Jeho součástí se stává každý, kdo svou hříšnost a ztracenost řeší pokornou prosbou o Boží milost. Obyvateli Božího království se stávají lidé, kteří uznali Ježíše jako svého Pána.
Koloským křesťanům apoštol píše: "Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus." (Koloským 3,10)
Tak by to mělo být. Jenže jaká je skutečnost? Poučili se křesťané z chyb, které viděli na svých židovských bratrech? Zřejmě ne, protože Pavel varuje: "Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.
Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy, nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe!
Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe! Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat..." (Římanům 11,16-22)
V době Starého zákona došlo k tomu, že se Židé začali povyšovat nad pohanské národy. Jak to dopadlo, už víme. Pavel varuje, že křesťané dopadnou stejně, pokud se nechají spoutat pýchou na své povolání a vyvolení.
Také apoštol Jakub varuje před pocitem nadřazenosti: "Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.´" (Jakub 4,6) Odvolává se na slova, která jsou zapsána v knize přísloví: "Vysmívá se posměvačům, pokorným však dává milost." (Přísloví 3,34)
Pýcha je tu dávána do souvislosti s povýšeným posmíváním, urážením a zesměšňováním. Na jiném místě ve stejné knize jsme dokonce varováni, abychom se ani nesnažili tyto lidi napravit: "Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat." (Přísloví 9,8)
Je to zvláštní. V okamžiku, kdy se stávám "vyvoleným", začíná útok na mé ego. Ďábel se ve mně snaží probudit pýchu a povýšeneckého ducha. Mohu se nějak bránit?
V listu Koloským Pavel píše, jak se projeví "jednota v Kristu": "Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti." (Koloským 3,10-14)
Když Izrael zklamal, měl na něho Bůh stejný metr, jako na všechny ostatní. Pavel nás varuje, že dopadneme stejně, pokud Bohu nedovolíme, aby změnil naše pyšné a namyšlené srdce.
To není nic nového. Už David volá v jedné své modlitbě: "Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha." (Žalm 51,12) Prosím Boha, aby totéž udělal i v mém životě.
