Často dostávám otázku, proč jsem křesťan. Jako hlavní důvod pro svou víru uvádím pohled Bible na existenci zla. To kdysi neexistovalo, dnes tu je, ale jednou přijde okamžik, kdy zlo zase nebude.
Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je. Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků. (Zjevení 20,9+10)
Zlo zmizí jednou provždy nejen z naší planety, ale i z celého nekonečného vesmíru. Zmizí, protože jeho původce se všemi jeho přisluhovači stráví oheň.
Jak to mohu tvrdit, když čteme o "věčném trýznění"? Bible říká, že Bůh je láska. Věčně trvající utrpení je ale s láskou v přímém rozporu.
Je tu ale jeden text, který nám odhaluje, jak mohu chápat onen věčný oheň. Juda ve svém dopise píše: "Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně." (Juda 7)
V souvislosti s trestem máme termín "věčný" chápat jako "definitivní". Oheň v Sodomě a Gomoře už dávno nehoří, přestože je "věčný". Vyhasl, jakmile strávil vše hořlavé.
Stejné to bude i s ohněm, který pohltí ďábla a jeho pomocníky, jak z řad lidí tak i mezi anděly. Jakmile stráví vše hořlavé, vyhasne.
Bože, jsem rád, že zlo není věčné. Nevěřím na věčné trápení. Ty jsi láska, a proto jednou za zlem uděláš definitivní tečku.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Útok na Nový Jeruzalém
