Jste spokojeni s tím, co máte? Nebo máte pocit, že vám chybí něco, co nutně potřebujete? Nebo už máte vše, co potřebujete ke spokojenému životu?
Už se vám někdy stalo, že jste konečně získali něco, po čem jste dlouho toužili, o čem jste snili, a najednou jste byli zklamaní, protože nepřišlo "to štěstí", které jste spojovali s naplněním svého snu?
Každý máme své touhy a své sny. Apoštol Petr píše: "Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.
Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha." (2. Petrův 1,3-4)
Bůh nám podle Petra v Ježíši daroval vše, co potřebujeme ke zbožnému životu. Dal nám vše, co potřebujeme ke spasení. Tak proč nejsme těmi nejšťastnějšími a nejradostnějšími lidmi na světě? Může být něco cennějšího, než možnost žít věčně v prostředí, kde není žádné zlo a kde se nesetkáte s nemocí? Rád sním o nové zemi a představuji si, že moře je tam stále příjemně teplé a na horách je pořád sníh...
V poslední době mám možnost se celkem často setkávat s bezdomovci. Zjistil jsem, že je mezi nimi spousta zajímavých a krásných lidí. Mnozí z nich nemají žádný majetek. Vše, co mají, se vejde do dvou igelitek. A přece mám pocit, že jsou šťastnější a spokojenější než ti bohatí a majetní, které znám.
Byla doba, kdy jsem záviděl movitějším lidem jejich možnost koupit si vše, po čem touží. Pak jsem měl možnost trochu blíže poznat život několika podnikatelů a zjistil jsem, že to zase takový med není. Dospěl jsem k názoru, že bych s nimi neměnil. Byl jsem rád, že nemusím prožívat tu každodenní zodpovědnost za životy zaměstnanců a jejich rodin.
Dnes už bohatým nezávidím. Ale přiznám se, že někdy tak trochu závidím bezdomovcům jejich bezstarostný život. Zvláště v létě, když mám chuť přespat pod širákem nebo se na pár dnů sbalit a jít jen tak, bez cíle, kam mne nohy nesou. Zapomenout na všechny termíny a povinnosti, vykašlat se na školení a řešení problémů... Jenže pak začne pršet, přijdou první mrazy a má závist se změní v soucit.
Přesto si občas položím otázku: "Proč se ti stává, že těm bezdomovcům závidíš jejich svobodu a volnost?" A pak dojdu k tomu, že se často nechám svázat různými "nesvobodami". Někdy mi víc zaleží na tom, co si o mně myslí druzí, než co si o mně myslí můj Bůh. Jindy zase naslouchám lidem, kteří si jen stále stěžují a nakonec se jejich trudnomyslnost přenese i na mne.
Podle Petra mi můj Bůh dal vše, co potřebuji ke zbožnému životu. Mám vše, co potřebuji k tomu, abych se mohl radovat z jistoty, že díky Ježíši mám už teď zajištěno místo v nebeském království. Bůh mi daroval nádherná zaslíbení a mnohá z nich se už naplnila. Tak proč by se nemělo naplnit i to poslední, které se týká mé věčné budoucnosti?
Nedávno jsem navštívil dvě důchodkyně. Matka a dcera. Během našeho rozhovoru jsme se dostali i k jejich finanční situaci. V době, kdy si většina našeho národa naříká, jak se má zle, jsem od mladší důchodkyně uslyšel: "Máme dost na to, abychom se mohly dělit s těmi, co mají méně." V té chvíli jsem na tvářích obou žen uviděl spokojený a šťastný výraz.
Bůh nám daroval vše, co potřebujeme pro zbožný život. Vlastně nám dal daleko víc. Dal nám tolik, abychom se o to vše mohli dělit. Dělení a štědrost je cesta ke štěstí. Našemu i těch, které obdarujeme tím, co jsme sami dostali.
