Hřích. S tímto termínem se v listu apoštola Pavla do Říma setkáváme často, celkem třicet devětkrát. Na jedné straně hřích, na straně druhé víra, která vede k ospravedlnění.
Podívejme se na poslední výskyt slova hřích v tomto Pavlově dopisu: "Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí. Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu.
Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem.
Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl. Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by to nebylo z víry.
A cokoli není z víry, je hřích." (Římanům 14,20-23)
Mnoho křesťanů se domnívá, že hřích je přestoupení zákona. To je sice pravda, ale ne úplná. Hříchem může být i jednání, které je v souladu s Desaterem. Možná by nám jako příklad mohl posloužit "bohatý mládenec", který Ježíši tvrdil, že Zákon dodržuje už od svého dětství.
Ježíš mu to nevyvrací, ale ukazuje mu na něco, co mu doposud unikalo. Připomeňme si tuto příhodu: Když se vydával na cestu, přiběhl k němu nějaký člověk a poklekl před ním, a ptal se ho: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"
Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!"
On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem dodržoval od svého mládí."
Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!"
On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. (Matek 10,17-22)
Tento muž dodržoval literu zákona, ale přesto neměl jistotu, že je mezi ním a Bohem vše v pořádku. Proto jde za Ježíšem. Zřejmě věřil, že mu ten nový učitel potvrdí, že jde správným směrem a pochválí ho za jeho vzorné dodržování Božích pravidel.
Ježíš mu nastavil zrcadlo a on najednou zjišťuje, že je tu něco víc než Zákon. Začíná chápat, že "duch zákona" je důležitější než "litera". Hospodina vyměnil za rodinné jmění. Jeho závislost na majetku je tak silná, že odmítá Ježíšovu nabídku, aby se stal jeho učedníkem. Odchází se svěšenou hlavou.
Osobně mám raději definici, která říká: "Hříchem je vše, co narušuje můj vztah s Bohem." Z tohoto pohledu dostávají Pavlova slova úplně jiný rozměr. Najednou dává smysl i jeho příklad s jedením či nejedením masa.
Při čtení Pavlových slov myslím na malé děti v některých křesťanských rodinách. Někteří rodiče se snaží dětem vštípit správné zásady a návyky tak vehementně, že jim pokřiví jejich vidění Boha. První obrázek Boha, který vnímá malé dítě, je jednání jeho rodičů.
Možná bychom si měli čas od času položit preventivní otázku: "Jaký obraz Boha vytvářím v dětské mysli a srdci, když dítě nutím k něčemu, co zatím nemůže pochopit?"
Vzpomínám na chvíli, kdy mi zemřel dědeček. Dostal rakovinu hrtanu a já se tehdy modlil, aby ho Pán Ježíš uzdravil. Když zemřel, zlobil jsem se na Boha. Na bohoslužbě jsme pak měli zpívat píseň "Pán Bůh je láska". Já ji ale v té chvíli zpívat nemohl, protože jsem těm slovům nevěřil. Dodnes obdivuji mámu, která mne při té písni držela okolo ramen a respektovala mé pocity.
Při výchově dětí není třeba spěchat. Zkusme se poučit od našeho Boha. Ani on na nás nespěchá. Respektuje naše tempo.
Pavlova slova ale neplatí jen při výchově dětí. Platí všeobecně. Není správné někoho tlačit k tomu, aby dělal něco, díky čemu se v jeho mysli vytváří pokřivený obraz Boha. Ježíš radí: "Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi." (Lukáš 6,31)
