V minulých dílech jsme se věnovali sedmi plodům, které přináší živá víra. Jsou to: ctnost, poznání, zdrženlivost, trpělivost, zbožnost, bratrská náklonnost a láska. Apoštol Petr tím své zamyšlení nad vírou nekončí, ale pokračuje dál.
Tím, že naše víra vykazuje tyto vlastnosti, náš duchovní zápas nekončí. Ovoce nemáme proto, abychom se jím chlubili a během tohoto chlubení usnuli na vavřínech. Petr proto ve svém listu píše: "Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce.
Komu však scházejí, je slepý, krátkozraký a zapomněl na to, že byl očištěn od svých starých hříchů." (2. Petrův 1,8-9)
Všimněme si nejprve druhé části textu, kterým se dnes budeme zabývat. Jeho slova jsou velice závažná. Ten, jehož víra není činná a nenese ovoce, je podle apoštola "slepý, krátkozraký a zapomněl na to, že byl očištěn od svých starých hříchů."
Tato slova mi připomínají popis křesťanů v Laodikei, která symbolizuje církev v naší době. Ježíš Kristus ve Zjevení na naši adresu říká: "Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.
Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.
Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn." (Zjevení 3,15-21)
Při čtení těchto slov si kladu otázku, proč v charakteristice křesťanství naší doby chybí, že jsme nejen slepí, ale i hluší. Proč neslyšíme Ježíšovo bušení na dveře našeho srdce? Proč nestačí, aby Ježíš tiše zaklepal?
Ale vraťme se k Petrovu textu. Apoštol říká, že živá víra, která přináší ovoce, nezůstává stát, nespokojí se s dosaženým ovocem, ale vede věřícího k tomu, aby dál usiloval o lepší poznání Ježíše Krista. Toto poznání se totiž netýká jen našeho rozumu, ale i našich emocí, našeho srdce. Proto Ježíš ve Zjevení nebuší na dvéře našeho rozumu, ale chce vstoupit do našeho srdce.
Nad slovy Zjevení Jana si stále více uvědomuji, že křesťanství naší doby nemá problém s nedostatkem informací, ale s nedostatkem lásky. Někdy se mi dokonce zdá, že množství vědomostí, ke kterým máme dnes přístup, překáží tomu, abychom své poznání uváděli do praktického života.
Apoštol Petr píše, že skutečné poznání Ježíše Krista povede k činům. Setkání s Ježíšem proměňuje mou jalovou a teoretickou víru v přesvědčení, které mi dává odvahu k činům. Činům, které lidem v mém okolí pomohou uvěřit, že Bůh je i dnes stejně mocný, jako byl v dobách, o kterých můžeme číst na stránkách Bible. A tato víra nových lidí je tím nejvzácnějším ovocem, ke které může moje živá víra přispět.
Bůh mi nedává víru jen pro mé spasení. Přeje si, aby skutky, které bude má víra přinášet, ukazovaly na toho, kdo se stal středem mého života. Ježíš to popsal slovy: "Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích." (Matouš 5,16)
