Už jste někdy byli na slavnostním otevření nového chrámu nebo modlitebny? Já ještě ne. Ale už jsem zažil znovuotevření modlitebny po její rekonstrukci. Byly to vždy velmi příjemné pocity. Člověk s úžasem zjistil, co vše se, díky Boží pomoci, podařilo. To, co se na počátku jevilo jako téměř nemožné, se stalo skutečností.
V 1. knize Královské, která je součástí Starého zákona, můžeme číst o tom, jak byl postaven "Šalamounův" chrám. Oslavy byly velkolepé. Sešel se celý Izrael. Obětí bylo tolik, že je nakonec přestali počítat.
Nakonec kněží přinesli do velesvatyně archu úmluvy a postavili ji pod zlaté sochy dvou andělů. Biblická zpráva pokračuje: Když kněží vycházeli ze svatyně, naplnil Hospodinův dům oblak, takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Hospodinův dům naplnila Hospodinova sláva. Tehdy Šalamoun řekl: "Hospodin praví, že bude přebývat v mrákotě. Vybudoval jsem ti sídlo, kde budeš přebývat, vznešené obydlí, po všechny věky." (1. Královská 8,10-13)
Šalamoun pak krátce oslovil shromážděný národ. Nakonec se obrátil k oltáři, pozvedl své ruce a modlil se. Je to zvláštní modlitba. Je v ní totiž něco, o čem se při podobných příležitostí nemluví. Šalamoun prosí Boha, aby nezanevřel na Izrael ani ve chvílích, kdy jako národ propadnou hříchům, které je odvedou od služby a věrnosti Hospodinu. Mimo jiné prosí: "Bude-li poražen Izrael, tvůj lid, od nepřítele pro hřích proti tobě, ale navrátí se k tobě, vzdají chválu tvému jménu a budou se k tobě modlit a prosit o smilování v tomto domě, vyslyš v nebesích a odpusť Izraeli, svému lidu, hřích a uveď je zpět do země, kterou jsi dal jejich otcům." (1. Královská 8,33-34)
Mladý král velice dobře ví, že Izrael může existovat jen díky Hospodinové přízni a ochraně. Ví, že bez Božího požehnání nemají šanci přežít. Jako moudrý státník si je vědom toho, že v budoucnu mohou přijít katastrofální selhání a vzpoury proti Bohu. Proto prosí Boha, aby v takových situacích použil jakýkoliv prostředek, který by Židům pomohl pochopit, že se dostali do slepé uličky.
Jaké "krajní prostředky" může Bůh podle Šalamouna použít? Třeba zajetí po prohrané válce, jindy hlad a mor, případně neúroda v důsledku sucha... Ne, to nejsou projevy Boží zloby nebo způsob, jak se jim bude mstít za jejich zradu. To vše má sloužit k tomu, aby si Izrael uvědomil svůj hřích a poznal, že každý hřích přináší problémy. Pokud Židé v době odpadnuti poznají správnou diagnózu, budou už jen krůček od toho, aby se opět vrátili k Bohu.
A pak? Když se vrátí k Bohu a on je znovu přijme za svůj lid, propukne spontánní chválení Boha za jeho milost a lásku. Válka, hlad, mor a neúroda, to vše se stane minulostí. Židé se budou znovu radovat z toho, že je Bůh opět chrání a dává jim své požehnání.
Celou slavnost zasvěcení chrámu zakončil Šalamoun požehnáním, o které prosil Boha pro celý národ. Zpráva o této výjimečné události končí slovy: V onen čas slavil Šalomoun a s ním celý Izrael slavnost, velké shromáždění před Hospodinem, naším Bohem, od cesty do Chamátu až k Egyptskému potoku; trvala sedm dní a dalších sedm dní, celkem čtrnáct dní.
Osmého dne propustil lid a oni dobrořečili králi a šli do svých stanů radostně a s dobrou myslí pro všechno, co dobrého učinil Hospodin svému služebníku Davidovi a Izraeli, svému lidu. (1. Královská 8,65-66)
Líbí se mi Šalamounův reálný pohled na situaci. Je si vědom toho, že "není člověka, který by nehřešil" a také ví, že ze závislosti na hříchu nás může vysvobodit jen Bůh. Proto už předem prosí o Boží pomoc. Ani já nejsem "bezhříšný". Přestože nechci hřešit, stále si mi to nedaří. Proto jsem rád, že můj Bůh je milostivý a umí odpouštět. Za to ho chci chválit a chci se z toho radovat. Myslím, že sobota je na to přímo stvořená.
