Než odpovíte, dobře si to rozmyslete. Protože i ta Vaše žena, jako každá jiná, je někdy feministka.
Kamarádka je přesvědčena, že z dívek, které nepoznaly v dětství a v dospívání skutečnou lásku, vyrůstají později feministky. Vyléčit je proto může zase jen láska, pozornost i cit vyjádřený dotyky. Pokud máme takovou feministku doma, pak nám radí, abychom na ni byli hodní, laskaví a také ji hodně hladili. Někteří lidé k tomu dodávají, že když hlazení nepomůže, je třeba trpělivě hladit dál až do úplného vyhlazení. (Doufejme, že tím myslí vyhlazení feminismu a nikoli feministek.)
Za to, že dnes existuje "hnutí za rovnoprávnost žen", si pánové můžeme sami. Kdybychom byli trochu moudřejší a méně ješitní, mohlo to být jinak. Stačilo by více něhy, častější pozornost, ocenění a naše ženy by byly spokojenější. Snad by si uvědomily, že i díky tomuto boji za rovnoprávnost dnes většina z nich musí chodit do práce a doma je pak ještě čeká druhá směna.
Před sto lety bylo všem jasné, co je ženská a mužská práce. Muž se snažil zajistit rodinu, žena se o rodinu starala. Muž přinášel obživu, žena zase vytvářela kouzlo domova.
V dnešní době to už neplatí. Málokdo z nás mužů oře své pole pluhem s volským spřežením. A neznám ženy, které doma tkají plátno, aby se jejich rodina měla do čeho obléct.
Proto je třeba, abychom si se svým životním partnerem po domluvě rozdělili nejen různé práce, ale i své role v různých oblastech našeho společného života. Ne podle našeho pohlaví, ale podle našich schopností. Znám manželství, kde žena spravuje domácí spotřebiče a muž vaří, pere i žehlí. A oba dva jsou spokojeni.
Rozdělení domácích prací i jednotlivých kompetencí je dobré čas od času přehodnotit. A když dorůstají děti, je dobré dát prostor i jim, aby se mohly podílet na chodu i řízení domácnosti.
Když Bůh tvořil svět, v jedné chvíli pronesl: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou." (Bible, Genesis 2)
Přestože jsou muž a žena rozdílní a mají i rozdílnou výbavu, mají se navzájem doplňovat. Třeba jako zámek a klíč, váza a květina nebo vidlička a nůž. Tak k sobě patří i žena s mužem.
Nemyslím si, že mají pravdu feministky, které tvrdí, že žena zvládne jakoukoliv práci stejně kvalitně, jako muž. Přestože se mi to přiznává těžce, v mnoha profesích jsou ženy lepší než muži. Naštěstí v jiných je to zase naopak.
Při diskuzích na podobné téma rád připomínám slavný rozhovor Miroslava Horníčka s Janem Werichem. Dovolím si je citovat.
Horníček: Byly činěny přečetné dotazy z řad našeho čtenářstva, zda dlouholetým soužitím s paní chotí jaksi v rodině nenastal u vás určitý proces, který bychom lidově mohli popsat jako jistá "pod-pan-to-fli-za-ce".
Werich: Podpantoflizace? No to je nesmysl. Samosebou, že dlouholetým soužitím manželů dochází k takové - řekl bych - k takovému srůstu. Názorovému srůstu. Názory, které původně jsou dosti daleko od sebe, se stále sbližují a sbližují, až konečně ty její nabydou vrchu. Ovšem já jsem tomu čelil už od svého mládí - já jsem dlouho ženat - my jsme se dohodli s mojí paní, že budem o všem rozhodovat společně.
Horníček: Velmi moudré.
Werich: Ona rozhoduje o těch maličkostech a podružnostech a o těch velikých zásadních věcech rozhoduju já.
Horníček: To je velmi moudré řešení. A prosím vás - ty podružnosti?
Werich: No podružnosti... jako například: co s penězi, které vydělám, že ano, kdy mám odejít z domova, kdy se mám vrátit, co na sebe, kdy bude oběd, kdy bude večeře, kam večer... A tydle maličkosti běžné... rozhoduje paní. A takový zásadní věci ...
Horníček: Například?
Werich: Jako například: jaký je náš poměr k Tajwanu, to dělám já.
Je to humor. Ale i v něm nám tito pánové ukazují, že moudřejší ustoupí. Zvlášť když ví, že nejde o život.
PS: K tomuto článku mne inspirovala má žena, která, ač je podle mne občas feministka, říká, že feminismus přímo nesnáší.
Myslím, že já jsem k němu daleko shovívavější. Asi právě proto, že mám tak báječnou manželku.
