I člověk s vysokým IQ může někdy jednat jako hlupák. O něčem podobném píše i Šalomoun. O jeho IQ asi pochybuje málokdo. Přesto se tento moudrý muž přiznává k něčemu, co je vlastní zvláště mladým lidem.
Autor knihy Kazatel se znovu představí a pak dodá jednu vzpomínku na mládí:
"Já, Kazatel, jsem byl v Jeruzalémě králem nad Izraelem.
Umínil jsem si, že moudře prozkoumám všechno,
co se děje pod sluncem." (Kazatel 1,12+13)
Co je na tom zlého, když si chce člověk sám ověřit a prozkoumat, zda je pravda to, co se mu jako pravda předkládá? Vždyť celá Bible nás vede k tomu, abychom nevěřili, všemu, co se nám nabízí. Kdyby si Eva a Adam ověřili, s kým to hovoří, nemuseli padnout do hříchu a my jsme stále ještě mohli žít v ráji.
Problém je tu v něčem jiném. Šalomoun byl králem nad Izraelem. Jeho povinností bylo spravovat zemi, kterou mu svěřil Hospodin. Od svého Boha k tomu dokonce dostal moudrost. Tolik moudrosti, že ji přijížděli obdivovat i panovníci z dalekých krajin.
Dnes bychom možná řekli, že Šalomoun dostal do vínku vysoké IQ. Tak vysoké, že by zastínil většinu členů Menzy. Jenže mu se to zdálo málo. Jako by žárlil na Boha a na to, že mu má být vděčný za to, co od něj dostal. Chtěl mít své vlastní zásluhy.
A tak se Šalomoun pouští do záležitostí, které ho odvádí od jeho prvořadé povinnosti – od vládnutí a spravování země. My už dnes jeho vládu můžeme posuzovat jako historii. Víme, jak se ze Šalomouna postupně stává sobec, který myslí jen na sebe a své koníčky. Už to není vláda ve prospěch lidu a k oslavě Hospodina. Je to vláda, která sleduje jen vlastní zájem.
Nejvíce o tom vypovídá příhoda, která se odehrála po Šalomounově smrti. Vlády nad Izraelem se ujímá jeho syn Rechabeám. Přichází k němu náčelníci jednotlivých izraelských kmenů a žádají snížení neúnosných daní, které nastavil jeho otec. Mladý král nakonec dá na radu svých kamarádů a daně ještě zvýší. Tím okamžikem končí historie společného Izraelského království. Deset kmenů se rozhoduje založit vlastní království a svým králem si volí Jarobeáma.
Šalomounův problém vystihuje jedno slovo z našeho úvodního biblického textu. Chtěl prozkoumat VŠE! Něco mi to připomíná. Jako kluk jsem měl spoustu koníčků. Zajímalo mne také vše. Maminka mne tehdy vedla k tomu, abych si zvolil jednu oblast a té se věnoval. Často mi opakovala lidovou moudrost: "Devět řemesel a desátá bída!"
V případě krále Šalomouna bída zasáhla celý národ. Zatímco on žil v přepychu a hodování, jeho poddaní upadali do stále větší bídy. Na počátku byla Šalomounova touha prozkoumat "všechno, co se děje pod sluncem". Místo toho, aby se věnoval povinnostem vladaře, žil pro své koníčky a svou touhu poznat i ty oblasti, pro které mu Bůh nedal obdarování a moudrost.
Napadá mne ještě jedno české přísloví: "Ševče, drž se svého kopyta!" V tom je možná ponaučení, které nám Šalomoun nabízí. Nechtěj být moudřejší než Bůh a nepleť se do toho, čemu nerozumíš. Pak budeš šťastný nejen ty, ale i lidé ve tvém okolí.
