Občas se setkávám s lidmi, kteří mají vadu sluchu. Buď slyší málo, nebo vůbec. Největší problém mají ti, kteří si svůj handicap odmítají připustit a tvrdí, že slyší dobře.
Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím… (Zjevení 2,7+11+17+29+3,6+13+22)
Podobný problém můžeme mít i s tím, čemu křesťané říkají „duchovní sluch“. Je to schopnost naslouchat Božímu hlasu, který zaznívá ke každému z nás. Není to asi samozřejmé a ani snadné. Jinak by Ježíš tuto výzvu sedmkrát neopakoval.
Bůh volí různé způsoby, jak k nám mluvit. Někoho osloví jako Jana skrze vidění. K jinému hovoří prostřednictvím snů. Ke komunikaci s námi používá i jiné lidi, nejčastěji k nám ale promlouvá poselstvím Bible.
Možná právě v té pestrosti může být problém. Pokud se totiž zaměřím jen na jeden druh komunikace, mohu pak dojít k závěru, že se mnou Bůh nemluví.
Kniha Zjevení oslovuje budoucí vítěze. Obrací se na lidi, kteří se nenechají odradit posměchem jiných a hledají svůj způsob, jak naslouchat tomu, co Duch praví nejen církvím, ale i jim. Ježíš říká, že ke komunikaci s ním potřebuji jen jedno – uši a k tomu ochotu naslouchat.
„Jen chtít.“ Bůh toho po mně chce tak málo a i s tím mám někdy problém. Mnohokrát vím, co bych měl, ale… Proto mám tak rád ujištění apoštola Pavel: „Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.“ (Filipským 2,13)
Pane Ježíši, mnohokrát raději naslouchám lichotkám a různým nabídkám než Tobě. Pomoz mi to změnit.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Neboj se!
