V zimě roku 1968 jsem poprvé viděl v televizi záběry ze Zimních olympijských her. Jiří Raška tehdy získal zlatou olympijskou medaili ve skoku na lyžích na středním můstku. Ještě dnes si umím vybavit, jakou jsem z toho měl radost.
Večer jsem pak nemohl usnout. Rozhodl jsem se, že také začnu sportovat, abych mohl jednou reprezentovat svou zemi a mít na hrudi státní znak se lvem. Jenomže nikde poblíž Vyškova, kde jsem tehdy bydlel, nebyl žádný můstek, na kterém by se dalo skákat...
Určitě to musí být nádherný pocit, když může člověk reprezentovat svou vlast a nosit na dresu její státní symboly. Apoštol Petr se stal reprezentantem Božího království a stejnou možnost nabízí i nám: "Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno.
Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají?" (1. Petrův 4,16-17)
Spolužák z vedlejší třídy to ve fotbale dotáhl až do reprezentace a zahrál si i na mistrovství světa. Po skončení aktivní kariéry to s ním šlo s kopce. Začal hrát na automatech a dluhy pak zapíjel. Jednou sedl opilý za volant a na přechodu pro chodce zabil ženu, která se právě chtěla dostat na druhou stranu silnice. Skončil ve vězení, kde "trpěl" za to, co ve své opilosti udělal.
Také křesťan může trpět. Pokud má problémy pro svou víru, tak se za to podle Petra nemusí stydět. Naopak. Petr takovému věřícímu radí, ať "slaví Boha, že smí nosit toto jméno".
Jaké jméno? Moc se mi líbí slova, která napsal apoštol Pavel svým přátelům ve městě Filipis: "Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán." (Filipským 2,5-11)
Křesťanem se stávám ve chvíli, když uvěřím, že Ježíš Kristus je Bůh, který se stal člověkem, aby mne zachránil před věčnou smrtí. Pokud bychom chtěli být důslední, pak bychom místo termínu "křesťan" měli raději používat termín "kristovec". Středem křesťanství totiž není křest, jak bychom se mohli mylně domnívat, ale Kristus, jeho smrt na golgotském kříži a jeho slavné zmrtvýchvstání.
Křesťan nosí jméno Ježíše Krista. Neexistuje větší pocta, jaké bychom na této planetě mohli dosáhnout. Současně ale také není větší zodpovědnost. Lidé totiž podle mého chování hodnotí Boha, kterého reprezentuji. A tak, pokud se chovám špatně, může dojít k tomu, že mého Boha odmítnou.
Petr připomíná, že Boží soud se týká i křesťanů. Týká se i mne. Obstojí na něm jen ten, kdo si vážil toho, že mohl nosit Ježíšovo jméno a snažil se ho co nejlépe reprezentovat. Obstojí ten, kdo se nebál pro svou víru i trpět. V konečném důsledku je ale pro výsledek nejdůležitější důvěra v Boží milost.
Pane, pomoz mi, abych Tvému jménu nedělal ostudu. Dej mi dostatek lásky, trpělivosti i chuti k tomu, abych žil životem dobrého reprezentanta Tvého nebeského království.
