Tato slova napsal anglický spisovatel a dramatik William S. Maugham, který je také autorem slavného citátu: “I když člověk někoho miluje, občas na to zapomene.“
“Čas to zahojí,“ slýchám už od dětství. A opravdu, čas už v mém životě zahojil spoustu křivd. Je to ale zvláštní léčba. Křivdy, které nám čas pomohl zapomenout, se občas rády vracejí a nedá se říci, že by pak bolely méně.
“Pusť na to čas“, to je další verze stejné myšlenky. Jinými slovy “dovol svému mozku na to zlé zapomenout“. Spolupracovník říkával: “Mysli pozitivně a to špatné se z hlavy časem vypotí.“ V jeho případě to ale, žel, neplatilo, protože později spáchal sebevraždu. Nedokázal se srovnat s tím, že ho opustila manželka. Čas to z jeho hlavy “nevypotil“.
Staří lidé, přestože si už nepamatují, co měli před deseti minutami k obědu, vzpomínají často křivdy z dětství. Ty nedokázala vymazat z jejich mysli stařecká demence ani sedmdesát let, které od toho okamžiku uplynuly.
Když nás zraní člověk, kterého už v životě neuvidíme, možná se nám podaří zapomenout. Pokud nám ublíží někdo blízký, koho vídáme pravidelně, čas nepomáhá. To, co se stalo, nabouralo naši vzájemnou důvěru a pokud chceme napravit škody, pak je jediným řešením odpuštění a smíření.
Odpuštění je akt, kterým mažeme minulost. Je to naše vlastní rozhodnutí, pro které jsme se dobrovolně rozhodli. Lidé v různých koutech naší planety provádějí při odpuštění zvláštní rituály. V naší kultuře možná pomůže napsat problém na papír a ten pak spálit, nebo popsaný lístek roztrhat a spláchnout do záchodu. Mně pomáhá, když křivdu popíšu, pak vše přeškrtnu a velkým písmem přes to napíšu “ODPUŠTĚNO“.
Teprve, když odpustíme, můžeme druhé straně nabídnout smíření. Pokud bychom s pokusy o smíření začali dříve, než jsme vnitřně odpustili, jen stěží bychom se vyhnuli výčitkám a obviňování. To by ale mohlo problém ještě zvýšit. Odpuštění řeší minulost, smíření přítomnost.
Když dojde ke smíření, můžeme začít znovu pracovat na obnovování vzájemné důvěry. Není to bez rizika nového zranění a nových konfliktů, ale pokud už v našem vztahu jednou došlo ke smíření, podruhé je to snadnější, protože už máme zkušenost, že to jde.
Apoštol Pavel radí: “Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ (Bible, list do Efezu 4)
Odpuštění, smíření a nové budování důvěry je jednou z možností, jak můžeme reagovat, když nám někdo ublíží. Další možností je pomsta, která ale jen zvýší napětí a vede zase k dalším zraněním. Nebo můžeme spoléhat na to, že se čas stane lékařem našich křivd a vnitřních zranění.
Mám vlastní zkušenost se všemi třemi možnostmi řešení konfliktů. Proto mohu z vlastní zkušenosti doporučit tu první - odpuštění, smíření a následné budování narušené důvěry.
Sir Alan Patrick Herbert, anglický spisovatel minulého století, napsal: “Kdo neumí odpouštět, boří most, který sám bude muset přejít, neboť každý člověk potřebuje odpuštění.“
