Dnes jsem po ránu na chvíli nakoukl do biblické knihy Zjevení Jana. Přitom se mi vybavila scéna loučení Ježíše, který opouští své učedníky a odchází zpátky do nebe. Napadlo mne, jak asi bylo lidem, kteří najednou vidí, jak se jejich přítel vznáší vzhůru a pomalu jim mizí z očí. Pravda, slíbil jim, že se zase vrátí. Jenže, dočkají se?
O půl století později je Jan kvůli své víře ve vyhnanství na ostrově Patmos. Často sedává na břehu moře a dívá se za obzor, kde je Efez, město, které se mu poté, co musel utéct z Jeruzaléme, stalo novým domovem. Teď je ve vyhnanství a vzpomíná na své přátele v Efez. Často také myslí na Ježíše. Vrátí se? Splní svůj slib? Bude to už brzy?
Jednou se mu při takovém vzpomínání zjevil někdo, kdo vypadal jako jeho Mistr na hoře proměnění. Jan vzpomíná: "Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: ´Neboj se. Já jsem první i poslední, 18ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. 19Napiš tedy, co jsi viděl - to, co jest, i to, co se má stát potom.´" (Zjevení Jana 1,17-19)
Umím si představit, jaké to pro Jana bylo překvapení. Nejdříve se lekl a padl k zemi. Pak se s Ježíšem radostně objímá. Věří, že jeho Pán přišel, aby konečně splnil svůj slib. Po chvíli se ale dovídá, že Spasitelova návštěva na ostrově bude velice krátká. Přišel, aby dal Janovi nový úkol. Dozví se vše, co budou křesťané potřebovat až do okamžiku, kdy jejich Pán už nepřijde jen na návštěvu, ale natrvalo.
Jan svůj úkol splnil. Napsal vše, co mu Bůh ukázal. Kniha Zjevení svatého Jana už křesťanům dodává novou odvahu skoro dva tisíce let. Je plná dramatických výjevů. Ukazuje nám, jak bude až do Ježíšova návratu probíhat vesmírný boj mezi dobrem a zlem. Také nám přibližuje, jak se tento boj bude promítat i do událostí na našem světě.
Když Jan dopsal poslední písmeno své knihy, měl radost, že se mu to povedlo. Současně ale prožíval i smutek. Ježíš mu předal vše, co Jan potřeboval pro sepsání tohoto Božího dopisu a pak se vrátil, aby z nebeského trůnu řídil se svým Otcem chod celého vesmíru. Jan tušil, že se s Ježíšem v té chvíli viděl na své pozemské pouti naposledy.
V uším ale stále slyšel: "Byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu." Jan věděl, že se s Ježíšem setká ve chvíli, kdy Pán života a smrti odemkne Janův hrob a povolá svého nejmilejšího učedníka k novému životu, který je v Bibli nazýván životem věčným. Jan věděl, že pak už ho od Ježíše nic neodloučí. Nakonec, píše o tom i ve své knize: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, 4a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." (Zjevení Jana 21,3+4)
Pane, děkuji Ti, že jsi se mnou, když se Jako Jan pro svou víru v Tebe ocitám v situacích, se kterými si nevím rady. Děkuji Ti za Janovo svědectví. Pomoz mi, abych v Jeho spisu neviděl jen problémy a utrpení. Pomoz mi, abych v Janových slovech nacházel stejné povzbuzení, jako je v nich objevovali první křesťané v době pronásledování.
