Žalmy obsahují jeden prvek, který se nám dnes z našeho života pomalu vytrácí. Mám na mysli zdravé vlastenectví, kterému se také říká patriotismus.
Možná je to důsledek toho, že už skoro tři století je vlastenectví vytlačováno něčím, co nazýváme nacionalismem, který v minulém století Němci dovedli až ke zrůdné "dokonalosti" koncentračních táborů.
Myslím, že je to škoda, že se jako vlastenci tváříme jen tehdy, když naši sportovci vyhrají olympiádu nebo mistrovství světa. Jako Češi i Moravané máme spoustu důvodů k hrdosti. Autor 48. žalmu s vlastenectvím problém nemá. Přímo z něj čiší hrdost na to, že patří k Božímu lidu. Vždyť uprostřed jeho národa je posvátné místo a na něm chrám, ve kterém přebývá Boží sláva. Tak proč o tom nezpívat?
"Veliký je Hospodin, chvalte ho všichni lidé!
Slavná je jeho svatá hora,
hora Sijón ve městě Božím." (Žalm 48,2)
Při čtení Starého zákona si vždy znovu uvědomuji, jak rychle je možné zapomenout na slavné Boží skutky. Čtyři dny po zázračném překročení Rákosového moře Židé naříkají, že nemají co pít. Stačilo sto hodin, aby zapomněli, že se o ně stará Hospodin, kterého poslouchají nejen prameny pitné vody, ale i slaná voda v moři.
Hospodin si vyvolil Izrael jako svůj lid. Jeruzalém se má stát místem, kam budou přicházet lidé ze všech končin světa, aby se učili poznávat živého a mocného Boha. Protože jen takové poznání jim pomůže odložit víru v pohanská božstva.
V době, kdy si Židé uvědomují moc svého Boha a slouží mu, zakouší také jeho požehnání a ochranu. Jejich králové pak mohou přebývat v palácích, které jim panovníci okolních národů závidí:
"Ozdobou krajiny, severních končin,
je sídlo velkého krále." (Žalm 48,3)
Jeruzalém musel být v té době nádherné město. Vévodil mu Hospodinův chrám, který i v noci za svitu měsíce zářil do dálky. Nedaleko této Hospodinovy svatyně byl královský palác. Ani při jeho výzdobě král nešetřil drahými kovy. A pak tam byla spousta menších paláců královských služebníků, kteří si také mohli dovolit postavit tu svou "vilku".
Autoři žalmu ale nezapomenou připomenout, v čem je jedinečnost města, chrámu i královského paláce:
"V jeho palácích se Bůh osvědčil
jako nedobytný hrad." (Žalm 48,4)
Kouzlo toho všeho nebylo ve zlatě a vzácném cedrovém dřevě, ze kterého se tehdy stavěl chrám i královský palác. Hlavním důvodem velikosti králova paláce bylo poznání, že je s ním samotný Hospodin. Právě Bůh Izraele dodával lesk všemu, co Židům záviděli jejich sousedé.
Připomíná mi to slova apoštola Jana. Když popisuje život vykoupených na Nové Zemi, nezapomene podotknout: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi." (Zjevení 21,3)
Bible ale přináší ještě lepší zprávu. Nemusím čekat až na Novou Zemi. Ježíš i mně slibuje: "A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Matouš 28,20) Ježíš chce u mne doma bydlet už dnes. Čeká, až ho pustím dál.
