Poslední dobou se při čtení snažím všímat toho, jak se u Boha projevují jeho emoce. Nakonec, ono se stačí podívat na Boží stvoření a hned je nám jasné, že to vše, co nás obklopuje, nemohla stvořit bytost, která by byla emotivně chudá.
V 5. kapitole knihy Genesis je zaznamenáno, jak Stvořitel reaguje na stále se rozmáhající zlo na naší planetě a na to, jak většina lidí stále více preferuje sobectví a zlo: I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.
Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z ovrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil."
Ale Noe našel u Hospodina milost. (Genesis 5,5-8)
Spousta lidí díky nesprávnému pochopení tohoto textu považuje Boha za krutého. Zapomínají, že tato Boží slova jsou reakcí na to, co jim předchází. Mojžíš ve své knize píše: "Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom." (Genesis 5,4) Tato slova budou vždy trochu záhadná. Přesto se z nich dovídáme, že hřích si na naší planetě začíná vybírat svou daň. Hříšný styl života narušil lidskou DNA a díky tomu se rodí první "zrůdy". Tyto postižené děti nemohou za hříchy svých rodičů. Přesto trpí.
Bohu je jasné, že pokud to tak nechá jít dál a nezasáhne, lidé vyhynou. Zničí si svou genetickou výbavu a už se nebudou schopni dále rozmnožovat. Pokud má člověk přežít, musí Bůh použít radikální řešení.
Možná si také vzpomenete na záběry z kuřecích farem, které napadl virus kuřecí chřipky. Farmáři museli vyhubit celý chov, aby zabránili dalšímu šíření epidemie. Většina z nich při tom prožívala silné emoce...
Stvořitel se dívá na rozmáhající se hřích a prožívá při tom lítost a utrpení. Tyto emoce mu nebrání v tom, aby dal průchod milosti, což je vlastně další emoce. To je celá plejáda pocitů, které naplňují Hospodina. To je důležité poznání, které hraje velkou roli v mém hledání správného způsobu bohoslužby.
Mnozí věřící jsou přesvědčeni, že při bohoslužbě je nejdůležitější dodržování správné liturgie a tradice. Jenže tak to asi není. Už prorok Ozeáš připomíná, podle čeho Bůh hodnotí naši bohoslužbu: "Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly." (Ozeáš 6,6)
Dlouhá léta jsem si díky tomuto textu myslel, že ke správné bohoslužbě potřebuji hlavně dobré znalosti. A čím větší znalosti budu mít, tím kvalitněji budu umět sloužit Bohu. Dnes už si to nemyslím.
Bůh se nebojí projevit své emoce. Chce, abychom poznali, jak silný je jeho vztah, který k nám má. Není mu jedno, co děláme, protože na rozdíl od nás je mu hned jasné, jaké následky nám naše jednání přinese. Když se rozhodl zničit předpotopní svět, nebyl to projev jeho pomsty. Potopa byla jediným způsobem, jak mohl zachránit lidský rod.
Bůh, o kterém čtu v Bibli, je plný emocí. Bůh, kterého poznávám ve svém životě je Bohem, který pláče, když trpím a raduje se, když se mi daří. Můj Bůh mi rozumí, a to je dobře. Právě takového Boha totiž potřebuji.
