Při svém rozjímání nad Biblí se čas od času dostanu až k místu, kde je popisována stavba svatostánku. Probíhala v době, kdy Židé putovali pouští do zaslíbené země. Jako bývalí otroci neměli žádný řád ani zákony, kterými by se řídili na své cestě. Bylo na Bohu, aby jim dal obojí.
Když Bůh na Sinaji slavnostně vydal Desatero přikázání, byl to jen začátek školení, na jehož konci se z bývalých otroků stal silný a zdravý národ. V této výchově měla důležitou roli sehrát Boží svatyně. Plán této zvláštní stavby dal Bůh Mojžíšovi. Ten vybral zručné řemeslníky a začala stavba.
V knize Exodus můžeme mimo jiné číst: Bylo tam tedy osm desek se stříbrnými patkami, celkem šestnáct patek, po dvou patkách pod každou deskou.
Zhotovil také svlaky z akáciového dřeva, pět pro desky na jednom boku příbytku, pět na druhém boku příbytku a dalších pět svlaků pro desky na zadní straně příbytku, k západu.
Udělal i prostřední svlak, aby probíhal v poloviční výši desek od jednoho konce k druhému. Desky potáhl zlatem a zhotovil k nim zlaté kruhy pro vsunutí svlaků; rovněž svlaky potáhl zlatem. (Exodus 36,30-34)
Všímáte si, jaké detaily tu Mojžíš zaznamenává? Kdybych to psal já, tak bych uvedl základní rozměry a jak tento stan vypadal a tím bych končil. Bible ale udává takové detaily, že schopný architekt by podle tohoto popisu byl schopný i dnes zrekonstruovat vzhled svatyně.
Proč to Bůh jednoduše nenechal na Mojžíšovi a židovských architektech? Proč dává plán se všemi detaily? Když pominu možnost, že by Židé nebyli schopni něco takového naplánovat, tak mne napadají dva důvody.
Bůh chtěl Židům i nám ukázat alespoň odlesk toho, co jednou bude v nebi. Protože byl národ na cestě, musela být i svatyně putovní. Bůh proto volí formu přenosného stanu. Ale i tak Bůh věnuje pozornost každému, byť i drobnému, detailu. Každý, kdo o tom přemýšlí, si musí položit otázku: "Když Bůh takto dbá na detailech u stanu, jaké to bude v jeho království?" Těším se na to, až uvidím nebeské stavby, které jsou stejně, jako židovský svatostánek, domyšlené do nejmenšího detailu.
A ten druhý důvod, který mne napadá, když přemýšlím o tom, proč je Bůh takový detailista? Náš Stvořitel nás chce naučit, že i v našem životě nejde o náhodu. Pokud mu to dovolíme, bude i z nás nádherný chrám. Nakonec, píše o tom i apoštol Pavel ve svém dopise křesťanům v Korintu: "Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha." (1.Korintským 6,19-20)
Když už mluvíme o Bohu, kterému záleží i na detailu, připomíná mi to také slova Pána Ježíše: "Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí." (Lukáš 21,18) Proč se Bůh stará i o detaily, které normální člověk ani nezaregistruje? Nehledejme za tím nějakou posedlost. Odpověď je prostá. Bůh nás má rád! Proto pro nás vždy připravuje ty nejlepší podmínky, jaké jsou v dané situaci možné. A v nebi už má pro nás připravené místo v prostředí, kde už jeho smyslu pro detail a krásu nebude stát v cestě zlo a hřích. Těším se, až to jednou uvidím na vlastní oči.
Pane, děkuji Ti, že vždy víš, co děláš. Když čtu o tom, jak jsi vedl svůj lid do zaslíbené země, věřím, že i mne brzy dovedeš až do nebeského domova.
