Matouš, jeden z dvanácti Ježíšových žáků, zachytil ve svém evangeliu Ježíšovo kázání, ve kterém jeho Mistr vysvětluje základní principy svého království.
Lidé v něm viděli vůdce, který se v blízké budoucnosti postaví do čela povstání proti římské okupaci. Všichni napjatě očekávají, co jim řekne. Mnozí z nich museli být zklamaní.
Ježíš nezačíná výzvou k povstání, ale výzvou k pokání. V zástupu jsou učení zákoníci, také zástupci obou politických stran – farizeové a saduceové, jsou v něm i kněží, a našli bychom tam i pár římských vojáků a úředníků. Tito lidé jsou ale v menšině. Nejpočetnější skupinu tvoří prostí lidé, které Kristus v minulých dnech uzdravil.
Ježíš se obrací na své posluchače. Čekali bychom, že osloví ty vzdělané, bohaté a mocné, jenže on se zaměří na lidi, které ti mocní považují za odpad společnosti. Když začne kázat, všichni pozorně naslouchají:
"Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi." (Mat.5,3-12)
Je to zvláštní. Ježíš se ani slovem nezmíní o těch, kdo mají úžasné vzdělání a znají židovská Písma. Neoslovuje ani bohaté lidi a nežádá je, aby se stali jeho mecenáši. Nepodlézá duchovním ani politickým vůdcům.
Jako první oslovuje ty, kteří pochybují sami o sobě. Nemají bohatství ani silné lokty, mají tolik problémů a starostí, že často propláčou celou noc. Díky tomu, co slyší od duchovních, mají strach oslovit Boha a prosit ho o pomoc. Bůh se o problémy obyčejných a prostých lidí přece nezajímá.
Tito lidé neumí diplomaticky přehlížet nespravedlnost mocných a často trpí, když chtějí prosadit spravedlnost podle Božího zákona...
Chudí duchem, plačící, tiší, ti kdo hladovějí a žízní po spravedlivé společnosti... Tito lidé mají podle Ježíše čisté srdce a díky tomu mohou působit pokoj tam, kde právě chybí. A i když jsou pronásledovaní, mají vědět, že Bůh ví o všem co dělají a vnímá i bezpráví, které musí často vytrpět.
Všem těmto lidem dává Ježíš pozvánku do svého království. Ukazuje jim, že skutečné štěstí vyplývá z vědomí, že patří do Boží rodiny. Pro nebeského Otce není nikdo nezajímavý. Hospodin totiž neobejde nikoho, kdo potřebuje jeho pomoc.
Ve svém prvním kázání mne Ježíš ujišťuje, že vše, co prožívám, má nějaký smysl. Ať se děje cokoliv, nikdy bych neměl zapomenout, že pozvánka do nebeského království stále platí.
Ježíš si přeje, abych byl "blahoslavený". Je to zvláštní druh štěstí, stav, kdy je mé nitro naplněno blahem z přijetí do Boží rodiny. Díky tomu mám stálou potřebu chválit Boha, který se mne neujímá pro mé bohatství, ale protože mne má rád. To mne naplňuje vděčností a nebeským blahem.
