Boží požehnání provází i jeho moc (Požehnání v Bibli 13)

Už od svého dětství jsem si uvědomoval, že s požehnáním je spojena pro mne nějaká tajemná moc. Když jsem slyšel požehnání, vždy mi bylo jasné, že to nejsou jen nějaká slova, ale že za těmito slovy bude následovat také Boží čin.

Podívejme se dnes na počátky existence Izraele. Židé putují do zaslíbené země. Mnozí z nich vzpomínají na egyptská božstva, další zase mají pocit, že lepší a mocnější než Hospodin, jsou božstva národů, jejichž územím budou muset na cestě do svého nového domova projít.

Bůh dobře věděl, jaký boj se odehrává v myšlení Židů. Proto jim čas od času dává možnost pocítit svou slávu a moc. Podobné je to i v případě, který si dnes připomeneme: "Mojžíš s Áronem nato vešli do stanu setkávání. Když vyšli, dali lidu požehnání. Vtom se ukázala všemu lidu Hospodinova sláva. Od Hospodina vyšel oheň a pozřel na oltáři zápalnou oběť i obětovaný tuk. Všechen lid to spatřil, zajásal a padli na tvář." (Leviticus 9,23-24)

Áron s Mojžíšem vyslovili svou prosbu o požehnání a Bůh jejich slova potvrdil svým činem. Reakce lidí je zajímavá, Mojžíš píše, že "všechen lid to spatřil, zajásal a padli na tvář." V této reakci se prolíná radost a posvátná úcta. Lidé se radují a současně si uvědomují, že se nacházejí v Boží přítomnosti. Proto padají na zem a vzdávají Bohu čest, která mu náleží.

Občas slýchám od lidí, že by věřili, kdyby jim Bůh ukázal svou moc. Pokud by udělal zázrak... Je zajímavé se podívat, co se dělo krátce po této události: "Áronovi synové Nádab a Abíhú vzali každý svou kadidelnici, dali do ní oheň a na něj položili kadidlo. Přinesli před Hospodina cizí oheň, jaký jim nepřikázal. I vyšel oheň od Hospodina a pozřel je, takže zemřeli před Hospodinem." (Leviticus 10,1+2)

Nádab a Abíhú viděli velkou Boží moc z bezprostřední blízkosti. Přesto se rozhodli nerespektovat Boží řád. Nepomohlo jim ani to, že jako kněží viděli a věděli víc, než ostatní Židé.

Bůh nám ukazuje svou moc, aby si získal náš respekt a my abychom mu pak dokázali více důvěřovat. Záleží ale na nás, jak s těmito důkazy Boží moci naložíme. Můžeme dopadnout jako Nádab a Abíhú, kteří zemřeli pro své svévolné jednání. Nebo si můžeme zvolit cestu Mojžíše a Árona, kteří se rozhodli pro věrnost Bohu. Bůh si přeje nám žehnat tak, jako žehnal oběma těmto židovským vůdcům.