Při čtení Petrových slov, ke kterým se dnes dostáváme, jsem si vzpomněl na exkurzi do holandské vazební věznice. Provázel nás její ředitel. Když zjistil, že má ve skupině adventisty, neopomněl zdůraznit: "Také jsem tu měl dva adventisty." A pak se na mne a na kamaráda významně podíval a čekal, co my na to. Zeptal jsem se ho: "A co ty stovky ostatních? Ti jsou z které církve?" Konstatoval, že většinou z té jeho...
Apoštol Petr se ve svém dopise obrací na své duchovní sourozence a prosí je: "Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. Ale ať nikdo z vás netrpí za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky." (1. Petrův 4,14-15)
Nedávno jsem četl pojednání jednoho českého teologa, který dvacet let po sametové revoluci tvrdil, že příčinou úpadku křesťanství v naší zemi a stále nižší obliba církví je zapříčiněna dlouhou dobou nesvobody za vlády komunistů. Souhlasíte s tím? Já ne. Myslím, že příčina je někde úplně jinde.
Petr připomíná, že křesťan by neměl být zaskočen, když zažije "hanobení pro jméno Kristovo". S tím by měl počítat. Nebude první ani poslední. Historici uvádí, že během dvou prvních tisíciletí existence křesťanství zaplatilo nejméně 50 milionů následovníků Ježíše Krista za svou víru životem. I dnes je stále spousta zemí, kde křesťané umírají, jsou šikanováni, nesmí se podílet na chodu státu...
Pokud trpím pro svou víru, mohu počítat s Boží pomocí. Ani ve vězení nebudu sám. Když byl Daniel hozen do "lví klece", jeho nepřátelé předpokládali, že se na něho hladové šelmy okamžitě vrhnou a roztrhají ho na kousky. Daniel ale zázračně přežil a druhý den mohl králi, který se zajímal o jeho osud, říci: "Můj Bůh poslal svého anděla a zavřel ústa lvům, takže mi neublížili. Vždyť jsem byl před ním shledán čistý a ani proti tobě, králi, jsem se ničeho zlého nedopustil." (Daniel 6,23)
Kdyby byli všichni křesťané tak vzorní, jako prorok Daniel, mělo by křesťanství docela jinou pověst. Spousta lidí dnes poukazuje třeba na chování pedofilních kněží v katolické církvi. Nemůžeme se proto divit, že profese kněží a duchovních má dnes ve společnosti jen velmi malý kredit.
Vzpomínám si na dobu, kdy byl jeden člen mé církve obviněn z vraždy. Byly toho tehdy plné noviny. Když se pak ukázalo, že vrahem byl někdo docela jiný, noviny ztratily zájem a vše utichlo. Pošpiněná pověst ale zůstala...
Petr nás prosí, abychom nezapomínali, že neseme Ježíšovo jméno. Proto bychom si měli dávat dobrý pozor, co děláme. David ve svém žalmu píše:
"Blaze muži,
který se neřídí radami svévolníků,
který nestojí na cestě hříšných,
který nesedává s posměvači,
nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon,
nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
Je jako strom zasazený u tekoucí vody,
který dává své ovoce v pravý čas,
jemuž listí neuvadá.
Vše, co podnikne, se zdaří." (Žalm 1,1-3)
Je docela možné, že jste si při čtení Petrových slov vzpomněli na křesťana, který trpí "za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky". Možná teď máte na jazyku slovo odsouzení. Ještě chvíli vydržte a připomeňte si Ježíšova slova: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď ... kamenem!" (Jan 8,7)
Místo odsuzování těch, kteří trpí "za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky", raději prosme: "Bože, nejsem bez viny. I já jsem mnohokrát jednal způsobem, který snížil kredit křesťanství. Odpusť mi to a pomoz mi žít tak, aby tvá síla v mém životě k tobě přitahovala lidi, se kterými se setkám."
