Vraťme se dnes ještě jednou k úvodu vzorové modlitby. Ježíš ji začal známými slovy:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno.“ Zatímco včera jsme se zamýšleli nad vztahem dítěte a otce, dnes se vrátíme k Božímu jménu.
Ježíš tu vyslovuje prosbu, aby bylo „posvěceno Boží jméno“. Tato prosba se nám v situaci, kterou jsem naznačil už včera, může na první pohled jevit jako komická. Jak může být posvěceno jméno, které Židé zapomněli? To přece není možné. A tak bychom čekali, že Ježíš nakonec toto správné Boží jméno vysloví, abychom ho už nikdy nezapomněli.
Když jsem si pořídil první počítač, syn ještě nechodil do školy. Kamarád, který pracoval jako informatik, mi počítač „zahesloval“. Kdo neznal heslo, počítač nespustil. Malý Vlastík měl stanovený čas, kdy mohl počítač používat ke svým hrám. Vždy, když chtěl na počítač, jsem ho spustil, zadal jsem heslo a pak teprve mohl vstoupit do mé pracovny a chvíli si hrát.
Jednoho dne jsem spustil počítač a vložil heslo. Na obrazovce se objevilo hlášení: „Zadal jste nesprávné heslo, zkuste to znovu.“ Zkusil jsem to podruhé a hlášení se opakovalo. Se záložním heslem jsem dopadl stejně. Když jsem se tak trápil, uslyšel jsem najednou za dveřmi pracovny dětský smích. V té chvíli mi to došlo. Zavolal jsem šestiletého Vlastíka a ten přiznal, že heslo změnil. Chtěl jsem, aby vše vrátil do původního stavu, ale on se jen zasmál a svým dětským hláskem mi řekl: „Tati, když jsem to zvládl já, ty to také zvládneš. To bys přece měl umět sám...! A utekl za maminkou. Nakonec jsem po marných pokusech zavolal kamaráda a ten mi po telefonu poradil, co mám dělat.
Mnohá náboženství pojímají jméno svého Boha jako heslo k požehnání. Jako PIN, který jim umožní přístup k bankovnímu kontu. Protože stárnu, mám občas chvíle, kdy se bojím, že zapomenu PIN své „kreditky“ a budu bez peněz. Zatím se mi to sice nestalo, ale co až to přijde? Kdo mi pomůže?
Ježíš ve své modlitbě říká: „Buď posvěceno tvé jméno“. Nehrozí i nám, že když nevyslovíme správně Boží jméno, On nás neuslyší a tedy ani nevyslyší? Nemají pravdu lidé z jedné náboženské společnosti, kteří tvrdí, že jen ten, kdo se modlí k Jehovovi, může být vyslyšen? Jakou modlitbu vlastně Bůh slyší?
Termín „posvětit“ je odvozen od termínu „svatý“. A Boží jméno je svaté. Je tedy oddělené. Je jiné než ta ostatní. Proč? Protože i Bůh je svatý. Liší se od všeho ostatního. Pohané věřili, že je spousta Bohů. Řekové dokonce postavili i oltář neznámému bohu, aby měli jistotu, že se jim nebude mstít nějaký neznámý bůh, na kterého by zapomněli.
Ježíš nás učí, že je jen jeden Bůh - Stvořitel, který převyšuje celé stvoření. A když se k tomuto Bohu modlím, pak vím, že mne slyší, protože jiný ve vesmíru není. A protože jméno v židovském prostředí vyjadřuje charakter, vím, že se modlím k Bohu, který má i jedinečný, svatý a dokonalý charakter. K Bohu, který mne bezmezně miluje a slyší mne, kdykoliv se na něho obrátím.
Modlitba k tomuto jedinému Bohu nemá žádný PIN, není chráněná žádným přístupovým heslem. K Bohu může přijít každý člověk, který ho hledá a touží po jeho lásce. Není to Bůh, který se nám mstí, ale je to náš milující nebeský Otec.
Pane, děkuji Ti, že mne slyšíš. Děkuji, že Tvé jméno je posvěceno tím, co děláš Ty. Není závislé na mém výkonu. Děkuji Ti, že i kdybych zapomněl Tvé jméno, Ty mne přijmeš. Posvěť v mém životě své jméno.
