50) Dobročinnost v Božím duchu (Mat.6,1-4)

Včera jsme hovořili o dokonalosti, o které Ježíš hovoří v souvislosti se spravedlností farizeů a zákoníků. Je zvláštní, jak v této tématice pokračuje. Matouš to zaznamenal takto:

„Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“

Po přečtení tohoto textu jsem ve vyhledavači na internetu zadal termín „dobročinnost“. Během krátké chvilky se na obrazovce objevila informace, že jen v mé rodné češtině bylo nalezeno 4112 odkazů. Dokonce jsem se dověděl, že kdybych si chtěl založit svou vlastní dobročinnou organizaci, stačí napsat objednávku jedné právnické firmě a ta mi ji vytvoří „na klíč“. Stačí jen zaplatit a pak už se nejen mé, ale i vaší dobročinnosti meze nekladou...

Pán Ježíš žil v prostředí, kde bylo hodně lidí odkázáno na pomoc druhých. Nemocní, vdovy, sirotci a také bezdětní staří lidé. Ti všichni žili z toho, co jim dali druzí. A už tehdy se na tom dala založit popularita a úcta druhých lidí.

Dnes se setkáváme se dvojí dobročinností. Ta jedna je vidět už z dálky. Pokud máte známé novináře nebo reportéry v televizi, můžete vybubnovat každý dobrý skutek, který se vám podaří spáchat. Jste známí, populární a je také větší šance, že vám na vaši činnost lidé dají více peněz něž těm, o kterých se nemluví. Bez mediální podpory se tento druh dobročinnosti vlastně ani dělat nedá. Buďme rádi, že v naší zemi máme ADRU, Charitu, Červený kříž a mnohé další nadace, které dokážou naše peníze proměnit v konkrétní pomoc lidem v nouzi.

Ta druhá dobročinnost není tak nápadná. Je to práce, o které se nepíše v novinách ani o ní nejsou pořady v televizi. Jedna má příbuzná denně navštěvuje nemocné a staré lidi ve svém blízkém okolí. A přestože jí brzy bude sedmdesát sedm, klidně sedne na kolo a jede na druhý konec vesnice navštívit staroušky, na které jejich nejbližší zapomněli. Protože k této činnosti nepotřebuje peníze, nemusí se starat o mediální pozornost a vůbec jí netrápí, že o tom vědí jen ti, kterým pomáhá.

Pavel nás vyzývá: „V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas.“ (Gal.6,9) Možností, jak pomáhat druhým, je dnes spousta. Když chceme, můžeme poslat „dárcovskou esemesku“, aniž bychom při tom opustili svůj domov. Nebo můžeme jít navštívit někoho, kdo je sám a nabídnout mu naše přátelství, čas a pozornost. Každý podle svého obdarování.

Pán Ježíš k tomu dodává, že i když o naší dobročinnosti nikdo nebude vědět, on o ní ví a nezapomene. Možná jednou budeme potřebovat pomoc my a on pak pošle někoho, kdo se o nás postará. A kdyby nebyl nablízku žádný ochotný člověk, pošle svého anděla.

Pane, nauč mne vidět kolem sebe lidi, kterým bych mohl pomoct. A když jim pomůžu, naplň mé nitro radostí, že jsem se mohl stát součástí tvého týmu. Týmu, který se netrápí tím, když se o něm nepíše v novinách a ani není středem televizních kamer.