Vzpomínám si na dobu, kdy mi jedna známá říkala: „Vlastíku, to je pravda, bylo to v novinách!“ Noviny pro ni byly zárukou toho, že je to pravda. Tak nevím, ale myslím si, že u vás by dnes neobstálo, kdyby vám někdo pravdivost svých slov dokazoval tvrzením, že to bylo v novinách. Slovo v naší společnosti nemá příliš velkou váhu. Proto musíme denně mnohokrát řešit otázku: „Je to pravda? Mohu tomu věřit?“
Také Pán Ježíš žil ve společnosti, kde normální slovo nemělo příliš velkou váhu. Muselo se přísahat dokonce při nebi nebo při Jeruzalému, aby i přísaha měla nějakou váhu. Matouš zaznamenal jeho slova: „Dále jste slyšeli, že řečeno bylo otcům: `Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.´
Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal.
Vaše slovo buď `ano, ano - ne, ne´; co je nad to, je ze zlého.“
Tato slova jsou i dnes velmi aktuální. Jak už jsem říkal před chvílí, slovo dnes nemá velkou váhu. Došli jsme tak daleko, že podepisujeme smlouvy o smlouvách budoucích, abychom měli jistotu, že nás někdo nedoběhne. A i tak soudy řeší tisíce případů, kdy lidé poruší smlouvu, protože mají výhodnější možnost... Jen proto, že neumíme držet slovo.
Ježíš hovoří o váze našeho slova v souvislosti s pozvánkou do Božího království. Navazuje na slova Davida, který v 15. žalmu hovoří o tom, kdo bude v Božím království. Mimo jiné také říká, že Bůh k sobě zve toho, „kdo se bojí Hospodina, nemění, co odpřísáhl, byť i ke své škodě.“
Proč je tak těžké dodržet slovo? Proč Ježíš musí učit občany svého království, že jejich ano má znamenat ano a jejich ne má být opravdu ne? Ono se nám někdy může zdát jednoduší a snadnější říkat to, co ten druhý chce zrovna slyšet. Nebo se bojíme říct pravdu. A tak se stává, že my nevěříme druhým a druzí zase nevěří nám. A když chceme mít jistotu, vyžadujeme důkaz. V Ježíšově době přísahu při samém nebi, dnes třeba smlouvu potvrzenou notářem. Jak složité.
Umíte si představit společnost, kde byste mohli každému člověku věřit? Noviny i televize by zveřejňovaly jen pravdivé zprávy. Politici by říkali jen to, co skutečně chtějí a chystají. Nikdo by nelhal, ani nezveřejňoval své domněnky jako fakta...
Možná si nyní říkáte, že je to utopie. Že taková společnost nikdy nebyla a nikdy nebude. Omyl. Když Ježíš hovoří o lidech, jejichž ano je ano a ne skutečně znamená ne, popisuje společenství Božího království. V jeho království to tak je. I Bůh takto mluví. A proto si přeje, abychom v otázce slova byli stejní jako on.
David si uvědomoval, jak je to těžké. Proto ve 143. žalmu zpívá: „Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku...“
Pane, stejně jako David i já poznávám, že neumím být spolehlivý ve svém slově. Staň se Pánem mé mysli a mého jazyka. Změň mé myšlení, abych mohl nahlas říkat to, co si myslím.
