Myslím, že každý z nás už někdy prožil situaci, kdy odsoudil někoho, kdo jednal nemorálně. A možná jsme si v té chvíli říkali: „Ještě že já takový nejsem!“ Pán Ježíš, když hovoří o spravedlnosti a platnosti zákona, přidá ještě několik příkladů. Chce, abychom pochopili, jaký je jeho pohled na problém spravedlivého života.
Včera jsme přemýšleli nad jeho pohledem na šesté přikázání, dnes se podíváme na sedmé. Matouš zachytil Ježíšova slova takto:
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Nezcizoložíš.´
Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“
Nejdříve Ježíš ukáže, že Boží pohled na zákon je daleko přísnější než ten náš. My řešíme manželskou nevěru ve chvíli, kdy toho druhého přistihneme. Když máme důkazy.
Bůh se tímto problémem začíná zabývat ve chvíli, kdy vzniká první podnět a kdy člověk začne připouštět, že by to v jeho manželském životě mohlo být jinak. Podle Ježíše vše začíná pohledem. Chtivým pohledem. Pohledem, který dává prostor pro mé sobectví a pro mou žádost získat něco, co mi nepatří.
Ne každý pohled na ženu je hříšný. Adam s Evou se v ráji začali stydět ve chvíli, kdy do jejich srdce vstoupil hřích. A další biblické texty pak popisují, že vztah muže k ženě se změnil. Už ji nebral jako „pomoc sobě rovnou“. Hřích v něm probudil majetnické sklony. Chtěl ženu vlastnit. Chtěl ji využívat. Chtěl jí vládnout.
Ale problém s pohledem začal ještě trochu dřív. Bible říká, že Bůh varoval naše prarodiče před jedním místem v ráji, kde jim hrozilo smrtelné nebezpečí. Eva jednoho dne, když se procházela nádherným rájem, přišla až na dohled. Jak to dopadlo? „Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.“ (Gen.3,6)
Když Ježíš hovoří o „chtivém pohledu na ženu“, dává sedmému přikázání daleko širší význam. Problém nezačíná v okamžiku, kdy mne někdo nachytá v posteli s partnerem, který mi nepatří. Začíná tehdy, když ve své mysli a ve svém srdci začnu rozvíjet své sobecké choutky. Jestliže si začnu myslet, že jsem středem vesmíru a vše se musí točit kolem mne.
Mohli bychom nyní přemýšlet o tom, jakou odpovědnost mají rodiče při výchově dětí. Také bychom mohli hovořit o vlivu médií, které často vyzdvihují sobce jako hrdiny. Ale nakonec musíme skončit každý sám u sebe. Já nakonec rozhodnu, jakým myšlenkám dovolím, aby zaměstnávaly mou mysl. Někdo moudrý řekl: „Pokušení jsou jako ptáci. Nemůžeme jim zabránit, aby nám létaly nad hlavou. Ale nemusíme jim dovolit, aby si udělaly hnízdo v našich vlasech.“
Pán Ježíš nás varuje před pohledem, který nevychází z čistého srdce. Pohledem, který může v konečném důsledku způsobit, že přestanu vnímat Boha jako svého milujícího Otce.
Pane, pomoz mi, prosím, abych ve svém nitru nedával prostor sobectví a touze po něčem, co mi nepatří. Pomoz mi ovládat mé oči, aby nehleděly na to, co by mne mohlo svést z cesty za Tebou. Naplň mne touhou po Tvém království.
