38) Nebezpečné experimentování se životem (Mat.5,19-20)

Zamysleme se dnes ještě jednou nad naším včerejším textem z 5.kapitoly evangelia podle Matouše

„Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“ (Mat.5,19-20)

Zákoníci a farizeové tvořili duchovní elitu národa. Snažili se přivést svůj přístup k zákonu i životu podle něj k dokonalosti. Laťku, která je v Božím zákonu už tak dost vysoká, ještě zvýšili.

Podle tohoto textu je v přístupu k Božím přikázáním nebezpečí dvojího extrému. O tom prvním jsme přemýšleli včera – snaha dosáhnout svatosti pomocí vlastních skutků a zásluh. V pasti druhého extrému mohou uvíznout ti, kdo už poznali, že nejsou schopní být ještě svatější než farizeové a zákoníci. Ale s tímto problémem nešli k Ježíši, ale chtěli ho řešit sami. Jak? Zpochybněním přikázání. Vždyť on to přece Bůh nemůže myslet vážně. Jeho zákon není možné dodržovat do důsledků...

V historii křesťanské církve bychom našli spoustu příkladů, kdy jednotlivci i celá církev „zrušili jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učili lidi...“ Při pohledu zpět musíme konstatovat, že to vždy vedlo k všeobecnému úpadku.

Jakub, Ježíšův učedník, později ve své epištole píše: „Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.“ (Jak.2,10) V jeho slovech je velká moudrost. Vede nás k poznání, že Bůh při stvoření vesmíru, našeho světa a také nás, lidí, vytvořil složitý systém, který je vzájemně propojen různými vazbami. Něco, co se nám zdá zbytečné, může mít důležitou roli, kterou my ještě neznáme. A když se této zdánlivé zbytečnosti zbrkle zbavíme, teprve později poznáme, jak jsme se zmýlili a unáhlili.

Je dobré dodržovat návod, který nám Bůh dává k našemu životu. Protože Bůh nás stvořil a ví lépe než my, co nám prospívá a co nám škodí. Když ho poslechneme, náš život bude kvalitnější, šťastnější a také delší.

Když mi bylo patnáct, udělal jsem si řidičák na malé motocykly. Sehnal jsem tehdy starého mopeda. Ale měl jsem málo peněz na benzín a tak jsme do mopeda s kamarády lili naftu. Ti starší nás varovali, že to špatně dopadne. Ale my měli pocit, že dobře víme co děláme. Nějakou dobu moped jel. Trochu pomaleji, více se kouřilo z výfuku, ale jel. Za třetinové náklady... Po několika kilometrech se najednou zasekl a byl konec.

I my lidé máme někdy pocit, že Bůh nás příliš omezuje, když nám ve svém zákonu radí, co je a co není dobré pro náš život. Rádi experimentujeme. Jednáme v rozporu s radami našeho Tvůrce a věříme, že nám bude líp. Jenže, na rozdíl od mopeda, zkažené vztahy, zdraví nebo život už většinou nejdou spravit.

Pane, dej mi moudrost, abych se nesnažil experimentovat. Uč mne důvěře v Tebe, Tvé slovo i ve Tvé rady, které se mi někdy na první pohled zdají příliš nemoderní a překonané. Děkuji Ti, že když jsem v minulosti mnohé pokazil, tys mi znovu pomohl a dal mi sílu k novému začátku.