Zatímco farizeové spolu s velekněžími v sobotu čile politikařili u Piláta a přestupovali tak Boží zákon, jiná skupina lidí podle přikázání odpočinula od jakékoli práce. Jejich mysl i srdce trápily vzpomínky na páteční smrt Mistra a tak možná mohli mít problém se soustředit na obsah bohoslužby. Přesto se rozhodli respektovat rady Písma.
Tuto skupinu tvořily prosté ženy. Na rozdíl od učedníků se netrápily tím, že by je někdo mohl spojovat s Ježíšem. Nestyděly se za svůj vztah s ním, když žil, tak proč by se měly stydět teď, když zemřel?
Matouš píše, že se dvě Marie vydaly první den po sobotě k hrobu svého Pána. Ještě v pátek večer nakoupily vonné masti a nyní jimi chtěly Ježíše pomazat. Trápil je však jeden velký a těžký problém: Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví.
Anděl řekl ženám: "Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to." (Matouš 28,1-7)
Obě ženy byly v pátek u toho, když několik silných mužů uzavřelo vstup do Ježíšova skalního hrobu obrovským a těžkým kamenem. Když šly to ráno k hrobu, najednou si uvědomily, že pokud bude kámen na svém místě, nemají šanci se k Ježíši dostat. Podle Marka se v té chvíli jedna druhé ptá: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?" (Marek 16,3)
Víte, co na těchto ženách obdivuji? Jejich víru, s jakou pokračovaly ve své cestě. Já bych se na jejich místě vrátil domů. Protože proč jít dál, když ten kámen nemám šanci odvalit?
Při čtení tohoto textu jsem přemýšlel nad tím, že Ježíš nepotřeboval odvalit kámen. Podle Jana totiž uměl projít i zavřenými dveřmi: Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám." (Jan 20,19) Stejná situace se odehrála znovu o týden později: Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: "Pokoj vám." (Jan 20,26)
Ten kámen byl odvalen kvůli těm dvěma ženám. Prázdný hrob byl pro ně tou nejlepší zprávou. Matouš píše, že "rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům." (Matouš 27,8) Ženy, které šly k hrobu, nevěděly, jak se dostanou do zavřeného hrobu. Přesto pokračovaly dál. Věřily, že Bůh má řešení. To je něco, co na nich obdivuji. Bůh jejich důvěru odměnil. Byly první, kdo se setkal se vzkříšeným Mesiášem. Toto setkání ukončilo truchlení a na jejich tvářích se znovu objevil radostný úsměv. Kámen zármutku byl odvalen.
Pane, chtěl bych mít takovou důvěru. Pomoz mi, abych se nevzdával jen proto, že nevím, kdo odvalí ten můj kámen, který mi brání v mé cestě za Tebou.
