Před léty jsem se přestěhoval do Jeseníku. Nedlouho po přestěhování jsem musel jet do Šumperka. Cestou zpět mne na Červenohorském sedle zaskočila mlha. Bylo to už navečer. Rychle se setmělo. A právě na sedle byla mlha tak silná, že jsem nebyl schopný správně přejet místo, kde se z hlavní cesty odbočovalo k hotelům. Vždy jsem sjel z hlavní na odbočku. Zachránil mne projíždějící autobus. Zavěsil jsem se na něj, hlídal si jeho zadní světla a dojel až dolů, kde už mlha nebyla tak silná.
Včera jsme hovořili o soli, kterou Ježíš charakterizoval své učeníky. Dnes se podívejme na druhé přirovnání. Obyvatele nebeského království Ježíš vedle soli přirovnává i ke světlu. Říká: „Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“
Několikrát jsme s rodinou jeli na dovolenou do Chorvatska. Jezdili jsme v noci. Je menší provoz, není vedro... Ale má to ještě jednu výhodu. V noci jsou nádherně nasvícené památky a zvlášť kostely. Díky výkonným reflektorům jsou často krásnější než ve dne.
Ježíš hovoří o světle, které nemá svítit jen tak, kam se mu zachce. Nemá osvětlovat samo sebe, ale má svítit na cestu poutníkům. Křesťan se má stát světlem. Jeho světlem mají být jeho skutky. Život, který oslavuje Boha. Když jdou lidé tmou svého života a hledají záchranu, křesťan má být světlem, které osvítí cestu k Bohu. Ukáže Boha, který je řešením jejich problému.
Světlo, podobně jako sůl, potřebuje někoho, kdo ho správně použije. Nemůže se samo rozsvítit, neví kam má svítit, ani nezná intenzitu, jakou má svítit. To musí udělat ten, kdo ho použije, když je třeba.
Vzpomínám na dobu, kdy byl nedostatek elektrické energie. Tehdy kdosi vymyslel plakát s nápisem: „Nesvítíte zbytečně?“ A přiznejme si, že občas svítíme zbytečně. Ne, nemyslím teď zapomenutou žárovku ve sklepě. Mám na mysli světlo, o kterém hovoří Ježíš. Jako jednotlivci i jako církev často svítíme tam, kde není tma. Mnoho energie spotřebujeme na okázalé bohoslužby, honosné církevní stavby, doma to také chceme mít super... A když pak přijde chvíle, kdy bychom měli naplno zasvítit, máme vybytou baterii a naše žárovička jen tak poblikává.
Jak byste hodnotili starostu, který by na náměstí nechal postavil tisíc lamp a zbytek města nechal ve tmě? Církev se často chová podobně. Scházíme se a je nám spolu dobře. Protože i když svítíme málo, tak dohromady je světla dost. Ale to je špatně. Máme se rozptýlit do tmy po celém světě. Každý bychom měli mít své místo, kde budeme svým životem zahánět tmu.
Pane, děkuji Ti, že ses mi stal světlem. Děkuji ti, že jsi zapálil světlo mého života. Prosím, naplň mne svým světlem, ať se mohu stát majákem pro všechny lidi, kteří hledají směr své cesty.
