Ve sboru jsme s kamarádem připravili přednášky pro studenty. Bylo to v době, kdy u nás vládla komunistická strana. Když přednášky skončily, přišlo nám předvolání k výslechu na krajskou úřadovnu Státní tajné bezpečnosti. Díky tomu jsme zjistili, že někdo v našem sboru spolupracuje s agenty StB.
Další sobota byla velice zvláštní. Seděli jsme ve sboru a jen těžce se soustředili na kázání. Každý přemýšlel, kdo nás mohl zradit. Proto si umím představit, jak asi bylo učedníkům v situaci, kterou popisuje náš dnešní biblický text: Navečer usedl s Dvanácti ke stolu, a když jedli, řekl jim: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí."
Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: "Snad to nejsem já, Pane?"
On odpověděl: "Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!"
Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: "Jsem to snad já, Mistře?"
Řekl mu: "Ty sám jsi to řekl." (Matouš 26,20-25)
Nejdříve mne zaujala otázka, kterou položilo jedenáct učedníků. Jeden po druhém se Ježíše ptají: "Snad to nejsem já, Pane?" Kdybych byl mezi dvanácti, ptal bych se jinak: "Pane, je to Matouš, Jan nebo Petr?" Ale určitě bych se neptal na sebe. Vždyť přece vím, že já...
Všichni učedníci se přesto ptají: "Pane, nejsem to náhodou já?" Jako by pochybovali o své věrnosti. Stejnou otázku položil i Petr, který se o několik hodin později dušuje: "Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!" (Matouš 26,33)
Jediný, kdo se neptá, je Jidáš. Ví, kdo Ježíše zradí. Ježíš chvíli mlčí. Nakonec to nevydrží Jan a zeptá se: "Pane, kdo to je?"
Ježíš odpověděl: "Je to ten pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji." Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu. (Jan 13,25+26)
V té chvíli si všichni uvědomili, že Jidáš zatím mlčel. V jejich tvářích je překvapení i stín toho, že tomu nevěří. Jidáš toho využije a zeptá se: "Jsem to snad já, Mistře?" Všímáte si? Jeho otázka zní trochu jinak. Zatímco ostatní "spolužáci" jsou Ježíšovým sdělením zaskočeni a zaznívá to i v jejich otázce, Jidášova reakce je velice suverénní. Skoro se zdá, že on jediný se cítí být dotčen.
Čas od času se setkávám s křesťany, kteří působí velice suverénním dojmem. Člověk má pocit, že jsou již téměř dokonalí. Dokážou odborně poučovat, často se odvolávají na to, že jim to nebo ono Pán Bůh položil na srdce a že je posílá k vám, aby vám jejich prostřednictvím sdělil něco velice důležitého... Přitom je to z jejich strany vše jen přetvářka a hra. Když pak jejich maska svatosti spadne, divíme se a nechceme věřit.
V Bibli jsme několikrát varování před odpadnutím, které přijde v závěru dějin našeho hříšného světa. Hrozí i nám. Proto bychom se měli, podobně jako učedníci, čas od času zeptat: "Pane, snad to nejsem já?" Jen Bůh zná dokonale naše srdce. Jen on ho také může změnit.
Pane, když čtu o tom, co přijde před Tvým příchodem, mám strach. Věřím ale, že s Tvou pomocí to zvládnu já i mí blízcí. Děkuji Ti.
