Včera jsme začali číst příběh o muži, který svěřil svůj majetek do rukou svých služebníků a očekával, že mu ho také zhodnotí. Pak odjel na dlouhou cestu. Podívejme se, jak to dopadlo, když se vrátil.
Ale nejdřív se vás na něco zeptám. Spoříte? Snažíte se vytvořit si nějakou rezervu na horší časy? Představte si, že bych vám nabídl, že vaše úspory v krátkém čase zhodnotím o sto procent. Svěřili byste mi je?
V dnešní době nám takové stoprocentní zhodnocení může připadat jako něco z říše snů. V Ježíšově době to ale nejspíš možné bylo, protože jinak by o něčem podobném nemluvil ve svém příběhu: Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat.
Přistoupil tedy ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: "Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal."
Jeho pán mu odpověděl: "Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána."
Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: "Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal."
Jeho pán mu odpověděl: "Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána." (Matouš 25,19-23)
Nevím, jak dlouho byl tento boháč na cestách. Jeho dva služebníci ale neztráceli čas. Investovali svěřené prostředky a snažili se je co nejvíce zhodnotit. Museli to dělat dobře, protože než se jejich pán vrátil ze své cesty, tito dva služebníci jeho majetek zdvojnásobili.
Tak takové podřízené bych chtěl mít. Vůbec se jejich pánu nedivím, že je chválí. Stoprocentní zisk, to se hned tak jednomu nepodaří. Opravdu to museli to být schopní lidé.
Jenže Ježíš se ve svém příběhu nevěnuje ekonomice. Řeší něco jiného. Zabývá se naší zodpovědností za hodnoty, které nám v našem životě svěřil Bůh. Dává nám rozdílné schopnosti a nadání. Podobné je to i s naší inteligencí.
Je zajímavé, že nás Bůh neobdarovává stejně. Možná, že někdy těm nadanějším závidíme. Možná někdy Boha prosíme, aby nám dal větší obdarování, než právě máme. Pán Ježíš nás ale varuje: "Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více." (Lukáš 12,48)
Těmito slovy se dostáváme k důležitému zjištění. Jednou přijde den, kdy se každý bude zodpovídat svému pánu. Tím Pánem je Bůh. V Bibli nás opakovaně upozorňuje na skutečnost, že nic z toho, co děláme, neunikne pozornosti nebeských "zapisovatelů", kteří vedou záznamy o všem, co děláme, o čem hovoříme a dokonce zaznamenávají naše myšlenky.
Jak dopadnou "pracovití" služebníci, kteří poslechli svého pána a snažili se zhodnotit to, co dostali? Prorok Malachiáš píše: "Ti budou, praví Hospodin zástupů, v den, který připravuji, mým zvláštním vlastnictvím, budu k nim shovívavý, jako bývá shovívavý otec k synu, jenž mu slouží." (Malachiáš 3,17)
Přál bych si, abys mne jednou přijal stejně radostně, jako ty dva služebníky z tohoto příběhu. Proto chci zhodnotit hřivny, které jsi mi dal.
