Deset družiček čekalo na příchod ženicha. Protože se opozdil, olej v jejich lampách pomalu dohoříval. V té chvíli se ukázala moudrost dívek, které s takovou možností počítaly a proto u sebe měly nádobku s náhradním olejem. Doplnily své lampičky a přidaly se ke svatebnímu průvodu, který se vydal do ženichova domu.
Družičky, které náhradní olej neměly, ho odešly shánět: "Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny.
Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: `Pane, pane, otevři nám!´
Ale on odpověděl: `Amen, pravím vám, neznám vás.´
Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu." (Matouš 25,10-13)
Umíte si představit to zklamání? Přípravy na takovou svatbu trvaly několik týdnů. Všechny družičky zvládly vše, co bylo třeba. A pak trocha chybějícího oleje způsobí, že polovina z nich zůstane za zavřenými dveřmi.
Při čtení tohoto příběhu jsem si vzpomněl na dvoje dveře. Píše o nich Jan ve Zjevení. Podívejme se na ty první dveře, které Jan viděl: Potom jsem měl vidění: Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl: "Pojď sem, a ukážu ti, co se má stát potom." (Zjevení 4,1)
Jan viděl dveře vedoucí do nebe, k Božímu trůnu. Tyto dveře byly otevřeny. Díky oběti Pána Ježíše můžeme přistoupit "směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas." (Židům 4,16) Je to úžasná přednost. Nepotřebuji žádného lidského prostředníka. Sám mohu předstoupit před vládce celého vesmíru s tím, co mne trápí i s tím, co mi naopak přináší radost.
Má to ale jeden háček, jednu podmínku. Tou podmínkou je otevření těch druhých dveří, o kterých píše Jan ve Zjevení. Ty už neviděl. Hovoří o nich Ježíš: "Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.
Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn." (Zjevení 3,20+21)
Ježíš stojí u "dveří mého srdce" a prosí, abych ho vpustil dovnitř. Chce mi nabídnout přátelství a ochranu. Nepřichází na oběd, ale na večeři. Na to se většinou zvou nejlepší přátelé. Ježíš touží po mém přátelství. Je to vlastně jediná podmínka pro vstup do Božího království. Dovolit Bohu, aby se stal mým přítelem.
Podle apoštola Jana jsou dveře do nebe otevřené. Podle Ježíše to tak ale nebude věčně. Přijde chvíle, kdy se "nebeské brány" zavřou a nikdo další už nebude vpuštěn.
Kdy to bude? Kdy se brány nebe jednou provždy zavřou? To je tajemství, které si Bůh nechává pro sebe. Datum Ježíšova návratu nevíme a nikdy ani vědět nebudeme. Proto Ježíš své následovníky opakovaně vybízí: "Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu." (Matouš 25,10-13) Pokud chceme mít otevřené dveře do nebe, musíme nejdříve otevřít dveře do našeho nitra.
Pane, jde mi mráz po zádech, když si představím, že bych zůstal stát za dveřmi. Proto ani ty nestůj za dveřmi mého srdce. Pojď dovnitř.
