Dva dny před velikonocemi doznělo v Jeruzalémském chrámu Ježíšovo poslední kázání. Zástup se pomalu rozchází, protože všichni se potřebují připravit na sváteční dny. Musí vyčistit své domy od jakéhokoliv kvašeného nápoje nebo pokrmu a připravit vše potřebné.
Matouš zaznamenal zajímavý rozhovor, který měl Ježíš se svými učedníky: Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, přistoupili k němu učedníci a ukazovali mu chrámové stavby. On však jim řekl: "Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno."
Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: "Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!" (Matouš 24,1-3)
V zapadajícím slunci se chrám nádherně leskl. Nebyl sice tak nádherný, jako ten Šalamounův, ale i tak to byla chlouba všech Židů. Každý z nich se těšil, když mohl tuto nádhernou stavbu navštívit. A teď jim najednou Mistr řekl, že chrám bude zničen.
Ježíš je vede na Olivovou horu. Jdou mlčky a přemýšlejí o tom, co právě slyšeli. V jejich hlavách zaznívají otázky: "Opravdu bude chrám zničen? Copak tomu nejde zabránit? Kdy to vše propukne?"
Na vrcholu hory se posadili a pak si dodají odvahu a své otázky položí Ježíši. V příštích dnech se budeme zabývat Kristovou odpovědí. Dnes se podívejme na zvláštní formulaci: "...nezůstane kámen na kameni..." Možná právě tohle učedníkům nejvíce vrtá hlavou: "Opravdu je možné, aby se tato slova naplnila? Vždyť chrám je postaven z obrovských kamenných kvádrů."
Co to vlastně Ježíš prohlásil? Proč to učedníky tak vzalo? Představte si, že by někdo katolíkům oznámil, že bude zničen Vatikán. Nebo kdyby před léty někdo lidem v Sovětském svazu řekl, že Rudé náměstí i s Vladimírem Ilijičem Leninem v mauzoleu jednoho dne zmizí. Případně, je to tak, jako by někdo Američanům předpověděl zničení Bílého domu nebo Sochy svobody...
Učedníci se zdráhali uvěřit tomu, co Ježíš řekl. Chrám je přece pevný. Předkové ho postavili z masivních kamenných bloků právě proto, aby byl nezničitelný a stál v Jeruzalémě navěky.
Možná bychom si měli říci, co je vzácné nám. Nemusí to být chrám. Může to být třeba má práce, životní partner nebo třeba koníček, bez kterého si neumím představit svůj život. Podle Ježíše o to vše může člověk přijít. Stačí tak málo – přírodní pohroma, válka nebo státní převrat.
Na čem vlastně stavím svůj život? Pokud mou prioritou není Bůh a jeho království, mohu dopadnout jako Židé, když jim Římané zničili chrám i jejich hlavní město Jeruzalém. Jejich plány se najednou sesuly jako domeček z karet. Proto jedna z Ježíšových prvních rad zněla: "Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno." (Matouš 6,33)
Pane, chci Tě mít na prvním místě mého žebříčku hodnot. Ale vím, že někdy stačí málo a najednou je na Tvém místě někdo jiný nebo něco jiného. Když na Tebe zapomenu, tak se mi, prosím, připomeň. Děkuji.
