Poslední dny se duchovní vůdcové předháněli ve snaze dostat se Ježíši na kobylku. Velekněží, zákoníci, saduceové a farizeové vymýšleli způsob, jak se tohoto buřiče, který jim už tak dlouho pil krev, zbavit.
Sotva odešli s nepořízenou saduceové, vyslali k němu svého dalšího člověka farizeové. Matouš pokračuje ve svém vyprávění: Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:
"Mistře, které přikázání v zákoně je největší?"
On mu řekl: "`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.´ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." (Matouš 22,34-40)
Podle Lukáše Ježíš tomuto zákoníkovi připomenul, že nestačí zákony znát. Je třeba se podle nich i řídit. Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?"
Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: `Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.´
Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?"
Zákoník odpověděl: "Ten, který prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak." (Lukáš 10,29-37)
Vždy, když přemýšlím nad tímto podobenstvím, docházím k závěru, že tato dvě základní přikázání nejsou jen největší, ale také nejtěžší. Desatero nám říká, co máme dělat a co naopak dělat nemáme. Jenže toto přikázání, o kterém píše už Mojžíš (Deuteronomium 6,5 a Leviticus 19,18), mi také připadá jako nejtěžší.
Je snadné přijmout Hospodina za svého Boha, když mi žehná. Hlad nemám, takže nemusím krást. Díky mé milé ženě nemám ani potřebu ji být nevěrný a tak bych mohl pokračovat.
Možná by se našel nějaký den, kdy bych nakonec mohl říci něco podobného, jako bohatý mládenec. Ale určitě jsem ještě neměl den, kdy bych mohl říci, že miluji všechny lidi, se kterými se setkávám. Znám lidi, kteří mi nejsou sympatičtí a pomatuji se na dobu, kdy jsem některé neměl rád. A teď mi Ježíš připomíná, že mám milovat všechny lidi, jako mám rád sebe. To není vůbec snadné.
Ježíš tato slova říká zákoníkovi, který si o sobě možná myslel, že už má nebe v kapse. Ve chvíli, kdy Ježíš skončil své vyprávění, mohl pochopit, že znalosti nestačí. Pokud chce být v Božím království, musí projít radikální změnou svého životního stylu i uvažování.
Pane, děkuji za tento příběh. Dívám se do něj jako do zrcadla a uvědomuji si, jak moc potřebuji Tvou pomoc. Bez ní nemám šanci.
