Když Ježíš pozve mezi obyvatele nebeského království lidi, kteří chtějí s druhými jednat v duchu milosrdenství, přidává další pozvání, které má opět úzkou souvislost s lidským srdcem. Učiní tak slovy: „Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“
„Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“
Pane, když čtu toto Tvé pozvání, tak je mi jasné, že pokud to nebude Tvá sílá, Tvá práce a Tvá pomoc, tak já sám nikdy nemohu mít čisté srdce. Právě naopak. V mém nitru je spousta zla. Sám se někdy hrozím, jaké věci mne napadají. Proto ani nemám chuť podívat se do svého srdce. Mám strach, co vše bych tam uviděl. Proto mne fascinuje, že ty vidíš mé nitro, vše co tam je, a přesto mne neodmítáš, ale naopak. I mne zveš do společnosti těch, kteří mají čisté srdce.
Jaká by měla být má odpověď na Tvé pozvání? Pokud platí, že „oko do duše okno“, pak i já mohu ovlivnit, co bude v mém srdci. Záleží totiž na mně, na co se budu dívat. Proto bych se rád díval na Tebe. Jenže, když nemám čisté srdce, pak Tě přece nemohu vidět. Alespoň tak to napovídají na první pohled slova tvého pozvání. „Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“
Co když to myslíš právě naopak? Co když snaha vidět Tě, hledat Tě, objevovat Tvou lásku v Bibli i v životě, je právě to, co „čistí mé srdce“? V mých letech je mi už zcela jasné, že já své nitro, zvláště to, co je ukryto v mém podvědomí, uklidit a vyčistit nemohu. Navíc, jako člověka mne často přitahuje to, co není zrovna čisté. Ale když se zabývám dobrými myšlenkami, když přemýšlím o Tvé lásce, pak se zlo pomalu vytrácí z mého myšlení.
Docházím k závěru, že je to přesně tak, jak to napsal apoštol Pavel ve svém listu Koloským: „Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží.“ (Kol.3,1)
Pane, pomáhej mi, abych každý den, i ten dnešní, vědomě a plánovitě přemýšlel o Tvé velikosti, moci, ale také dobrotě, lásce a milosrdenství. Protože pak se i v mém případě naplní zkušenost, kterou prožil Pavel. Popsal jí následovně: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně.“ (2.Kor.3,18)
Když toužím vidět Boha, pak jsem na tom stejně jako Filip. Ten se jednoho dne obrací na Ježíše s prosbou: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!"
A pak slyší odpověď: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?“
Je dobře, že se Filip zeptal. Díky němu teď vím, že Boha mohu vidět každý den. Stačí, Pane, otevřít Bibli a tak se setkat s Tebou. Číst o tvých činech a vidět v nich charakter mého Boha. Boha, který se mi dává poznat. A při tom se těšit na okamžik, kdy jednou uvidím Bože Tvou tvář.
Pane, já Tě toužím vidět. Chci se s Tebou jednou setkat tváří v tvář. Proto Tě prosím, abys dal mému srdci takový stav, který mi to umožní. Abych s Tebou jednou mohl být stále. Věčně.
