Ježíš často hovoří o nebeském království jako místu, kde bude skutečná spravedlnost. Na naší planetě se často setkáváme s nespravedlností. Ten, kdo má peníze, postavení a moc má větší šanci na úspěch než ten, kdo je chudý, nemá práci a bydlí pod mostem. Na stranu bezpráví a zločinu se někdy postaví dokonce i ti, kteří se mají starat o to, abychom se dovolali práva. Je mnoho zkorumpovaných soudců, policistů i politiků. A tak na spravedlnost už se dnes mnoho nevěří.
V souvislosti se spravedlností Ježíš ví, že nám hrozí velké nebezpečí – lhostejnost. Právě tato vlastnost umožňuje vládu diktátorům, dává prostor domácímu násilí, korupci na úřadech, či šikaně ve škole a na pracovišti. Je pohodlnější nic nevidět a nic neslyšet. Protože kdo vidí, slyší a ještě to chce řešit, se sám může dostat do problémů.
Ježíš toto vše ví a přesto říká: „Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ Tato jeho slova jsou v rozporu s populární lidovou moudrostí: „Co tě nepálí, nehas!“ Zavírání očí před zlem, strkání hlavy do písku, postoj lhostejnosti tváří v tvář nespravedlnosti – to vše nám nemůže přinést radost a pokoj. Naopak. Časem začneme utíkat sami před sebou.
Je tu ještě druhý význam tohoto Ježíšova výroku. Ano, mám se zastávat práva a spravedlnosti pro druhé. Obzvlášť, mám-li to v popisu práce. Současně bych měl sám jednat spravedlivě s každým člověkem. Snažit se, aby můj život byl v souladu s Ježíšovou radou, kterou zaznamenal v 6.kapitole svého evangelia doktor Lukáš: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.“
Nemám být pasivní a pouze odmítat konání zla. Ve vztahu ke druhým lidem mám aktivně šířit dobro. Nenadávat, že se na mne prodavačka v obchodě mračila. Naopak, sám se mohu usmát a popřát jí příjemný den. Šťastnější nebudu ani když nepříjemnému „ouřadovi“ řeknu, co si o něm myslím. Spíše bych mu měl vyjádřit své porozumění, že už toho po celém dnu může mít plné zuby...
Nejsnadnější je najít někoho, kdo je na tom se svou spravedlností ještě hůře než my. Nakonec, Ježíš hovoří právě o tom, když popisuje dva modlitebníky v chrámu. Lukáš píše, že jeden z nich „...farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.“ (Luk.18,11) Podle Ježíše je to ale špatné řešení. Vede totiž k tomu, že svou pozornost a úsilí nakonec utopím v hledání chyb a problémů druhých lidí.
Šťastný a dlouhodobě spokojený může být jen ten, kdo není lhostejný k bezpráví, útlaku, domácímu násilí a jakékoli nespravedlnosti. Ten, kdo svou spravedlnost hledá u Boha.
Pane, děkuji Ti, že ty nabízíš spravedlnost každému, kdo po ní hladoví a žízní. Vlož do mého nitra tento hlad a tuto žízeň. Aby mne přivedly k Tobě, který jediný jsi spravedlivý a proto nás můžeš ke spravedlnosti i přivést. Dej mi sílu, abych nepropadl lhostejnosti. Pomoz mi, abych byl aktivní v šíření spravedlnosti a dobra.
