Domov má být místem, kam se rádi vracíme a kde se máme navzájem rádi. Není to ale vždy pravda. Znám případy manželských párů nebo sourozenců, kteří spolu dlouhá léta nemluví. Někdy už dokonce ani neví proč spolu přestali mluvit. Prostě je to tak.
Žijí vedle sebe a jeden druhému nechybí. Nejsmutnější je to v rodinách lidí, kteří se hlásí ke křesťanství. Mám obavy, že vůbec nepochopili, o čem vlastně to křesťanství je.
V Boží rodině je to jinak. Pán Ježíš jednou položil svým posluchačům jednoduchou otázku, které v té době všichni dobře rozuměli: "Co myslíte? Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich mu zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zabloudila?
A podaří-li se mu ji nalézt, amen, pravím vám, bude se z ní radovat víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily.
Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul ani jediný z těchto maličkých." (Matouš 18,12-14)
Toto podobenství ukazuje na rozdíl mezi pozemskými králi a králem nebes. Na této zemi jsou králové ochotni obětovat miliony svých vojáků, jen aby naplnili své mocenské choutky. Nevidí jednotlivé lidi, vojáci jsou pro ně jen čísla... V nebeském království je to jinak. Bůh touží po tom, aby se mu nikdo neztratil. A zvláště patrné je to u lidí, kteří se rozhodnou být součástí jeho "stáda" – společenství, o které se stará nebeský pastýř.
Jak se ovečky v tomto stádu cítí? David popsal své pocity v krásné písni, která je zachycena v knize Žalmů: "Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.
Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.
I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.
Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.
Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů." (Žalm 23)
I v České republice se stává, že policisté najdou mrtvého člověka, který u sebe nemá žádné doklady totožnosti a nikomu nechybí. Často ani složité pátrání nepomůže objasnit, odkud dotyčný pochází a tak není možné podat zprávu rodině.
Přestože do Božího království patří nesčíslný zástup andělů a miliony lidí, Bůh je pozorný pastýř. Nejen že nám dává vše, co potřebujeme ke spasení. Byl ochotný za nás zemřít a i dnes je ochotný jít za námi na jakékoliv místo, kde se nacházíme ve své ztracenosti. Je připraven přijít a vytáhnout nás z bahna zla, ve kterém se topíme.
Když nás pak dovede zpět do svého stáda, vyzve všechny ostatní: "Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila." (Lukáš 15,6) Obavy o osud jedné ovečky nahradí radost z jejího nalezení.
Pane, jsem rád, že Ti nejsem lhostejný. Jsem rád, že mne hledáš, když se ztratím. Jsem také rád, že Ti mohu pomáhat hledat další ztracené.
