Říká se, že pravda někdy bolí. O jedné takové pravdě hovořil Ježíš často v závěru své pozemské činnosti. Učedníci se nejprve snažili tuto pravdu ignorovat, ale Ježíš jim ji několikrát připomínal. Věděl, že jim pomůže překonat šok z toho, až se jeho slova skutečně naplní.
Po několika dnech mezi lidmi byli na chvíli sami. Ocitli se opět v Galileji, což byla rodná krajina většiny učedníků. Zde Ježíš svým nejbližším připomíná, že "Syn člověka bude vydán do rukou lidí; zabijí ho, a třetí den bude vzkříšen." A Matouš k tomu přidá svou vzpomínku: Velice se zarmoutili. (Matouš 17,22+23)
Je zajímavé, že učedníci tolikrát z Ježíšových úst slyšeli, že bude nakonec svými nepřáteli zabit a přesto, když se to stalo, jsou překvapeni. Připomíná mi to jeden Ježíšův výrok, kterým se jednou budeme zabývat podrobněji: "Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete." (Matouš 24,42-44)
Podle Ježíše budeme překvapeni, až přijde okamžik jeho návratu na naši zemi. Přestože nám Bůh v Bibli dává velké množství událostí, které budou Ježíšovu příchodu předcházet. Přestože se odehraje mnoho znamení, apoštol Pavel píše: "Sami přece dobře víte, že den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat `je pokoj, nic nehrozí´, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou.
Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. (1.Tesalonickým 5,2-4)
Na průmyslovce nám jeden kantor v závěru první hodiny dal za domácí úkol naučit se z učebnice určité učivo. Pak dodal, že nás z něj příští hodinu bude zkoušet. Většina z nás si říkala: "Není moc pravděpodobné, že vyvolá zrovna mne." Říkal jsem si to také a učivo jsem neuměl. Ale i když to bylo málo pravděpodobné, byl jsem vyvolán a dostal pětku.
Na konci hodiny učitel opět oznámil nový úkol a varoval, že bude zase vyvolávat. Říkal jsem si, že mohu být v klidu, protože řada na mne přijde, až vyvolá všechny ostatní. Zmýlil jsem se. Byl jsem vyvolán, abych si opravil známku. A pak ještě dvakrát.
Mám pocit, že tak nějak se někdy chováme k tomu, co nám v Bibli říká Bůh. Také máme pocit, že je málo pravděpodobné, že bychom se toho dožili zrovna my. Vždyť přece všichni křesťané žijící před námi očekávali Ježíšův návrat. Zemřeli, aniž by se dočkali naplnění tohoto slibu.
Podobný přístup měli i Ježíšovi učedníci. Když jim vyprávěl o svém utrpení, zpočátku ho moc neposlouchali. Když si uvědomili, že to myslí vážně, byli jeho slovy zarmouceni. Pořád ale doufali, že se nenaplní. Uvěřili, až když uviděli svého Mistra viset na kříži. Zbytečně pak prožívali strach o svůj život. Kdyby si pamatovali jeho slova, věděli by, že "bude vydán do rukou lidí; zabijí ho, a třetí den bude vzkříšen."
Pane, když čtu Tvá slova o tom, co se bude dít v závěru dějin tohoto světa, stavím se k nim často jako učedníci ke Tvému varování, že budeš zabit. Nauč mne v nich vidět nejen to zlé, co přijde, ale i to dobré – tak, jako jsi byl vzkříšen, budou zachráněni i ti, kdo Tvá slova vezmou vážně.
