Už jste někdy chtěli zastavit čas? Mně se to stávalo nejvíc v dětství. Rád vzpomínám na večery u mé babičky. Byla výborná vypravěčka a velice ráda nám před spaním připomínala biblické příběhy. Často jsem ji prosil, ať ještě nejdeme spát, že chci ještě poslouchat další příběhy.
Proto si umím představit i situaci, u které se dnes na chvíli zastavíme: Nato promluvil Petr a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobré, že jsme zde; chceš-li, udělám tu tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." (Matouš 17,4)
Petrovi musel být na hoře s Ježíšem dobře. Zřejmě ho zaujal jeho rozhovor s Mojžíšem a Eliášem. Proto si přál, podobně jako já tehdy u babičky, aby se zastavil čas. Proto navrhuje, že postaví stany, aby jim bylo ještě lépe. Možná si v té chvíli vzpomněl na některý z Davidových Žalmů. Mně se při čtení Petrovy prosby vybavily dva z nich.
V prvním z nich král říká: "O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu.
On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne." (Žalm 27,4+5)
V tom druhém se David modlí: "Chci navěky pobývat v tvém stanu, utéci se do skrýše tvých křídel." (Žalmy 61,5)
Oba dva žalmy mají něco společné – David v nich vyznává, že jen u Boha se cítí v bezpečí. Nebezpečných situací prožil David ve svém životě nespočet. Několik let byl na útěku před Saulem. Později musí utíkat před svým vlastním synem. David věděl velice dobře, co to je nebezpečí. Proto dokázal ocenit místo, kde se mohl cítit v bezpečí.
Umím si představit, po čem tento král toužil, když dlouhé měsíce spí každý den někde jinde. V té době musely hlídky střežit jeho spánek. A často to byl on sám, kdo hlídal, aby jeho přátelé mohli alespoň chvíli odpočívat s pocitem bezpečí.
Petr poznal s Ježíšem něco podobného. Putovali krajinou a skoro každý spali den někde jinde. Při tom jim stále hrozilo nebezpečí od farizeů, zákoníků i od vládnoucích kruhů. Každým dnem přibývalo lidí, kteří měli na Ježíše vztek, protože nejednal podle jejich představ.
Je také možné, že Petr už byl tím stálým putováním unavený a také toužil po pár dnech volna. Možná si myslel, že všichni potřebují delší dovolenou na dobití energie. Jeho prosba vůbec nemusela být sobecká. Viděl, jak Ježíši rozhovor s Mojžíšem a Eliášem prospívá. Jeho tvář zářila novým odhodláním.
Pro mne takovou horou bývají ranní chvíle nad Biblí. A když se mi pak podaří vyrazit do hor a tam, v klidu přírody mohu ještě o tom, co jsem četl rozjímat, stává se, že mám chuť si lehnout, hodit za hlavu všechny povinnosti a meditovat dál. Jak já v takových chvílích Petrovu přání rozumím.
Pane, dřív jsem nerozuměl ani Davidovu přání být stále ve Tvé blízkosti, ani Petrovu přání stavět na hoře tři stany. Dnes už jim rozumím. Děkuji Ti za každý podobný okamžik v mém životě. Těším se na chvíli, až mne jednou vezmeš do svého království a já už se nebudu muset vracet.
