Čekání na Mesiáše se už muselo zdát Židům dlouhé. Staletí ho vyhlíželi s nadějí, že jim konečně pomůže znovu vybudovat podobně slavné království, jaké měli v době kralování Davida i jeho syna Šalamouna.
Mesiášovo narození zaregistrovalo pár mudrců a pastýřů. Jinak si ho nikdo nevšiml. Když o třicet let později začalo Ježíšovo veřejné působení, brzy ho následovaly zástupy. Stával se stále populárnější. Naslouchali mu dokonce i farizeové, saduceové a zákoníci.
Nejenže kázal, ale také uzdravoval a sytil. Měl všechny předpoklady pro to, aby zahájil revoluci. S jeho zázračnými schopnostmi by jeho vojsku nemohla odolat žádná nepřátelská armáda. Nepotřebovali by zásobování a dokonce ani lékaře nebo pohřební službu. Nakonec by se všichni jeho vojáci vrátili živí a zdraví ke svým rodinám.
Také učedníci prožívali stále silnější euforii. Už se nemohli dočkat, až jejich mistr nastoupí na trůn a oni se stanou jeho nejbližšími spolupracovníky. A v téhle napjaté atmosféře plné očekávání začne Ježíš najednou vyprávět něco podivného: "Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen." (Matouš 16,21)
Při svém prvním čtení Bible jsem nemohl pochopit jednání učedníků po Ježíšově ukřižování. Proč se tak zbaběle rozutekli? Vždyť jim to říkal dlouho dopředu. Připravoval je na to, co se stane. Proč ho neposlouchali? Nemuseli by se teď bát a jen by počkali, až bud třetí den vzkříšen.
Od té doby už uteklo hodně času. Sám na sobě jsem poznal, jak člověk někdy dokáže slyšet jen to, co chce. A teď nemyslím na situaci, kdy mi manželka říká, abych vynesl koš, já ji dokonce odpovím že hned, ale za chvíli nevím, že mi něco říkala. Myslím na to, že si vybíráme, co ze slyšeného přijmeme a co naopak odmítneme.
Učedníci byli cele zaujati židovskou představou Mesiáše. Bude to mocný král, který konečně vyžene nenáviděné římské okupanty, udělá pořádky mezi samotnými Židy a pak se ujme vlády. Usedne na Davidův trůn a nastolí království, o kterém prorokoval Izajáš: "Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře." (Izajáš 11,6-9¨
Ježíš svým žákům nic netají. Otevřeně jim říká, co přijde. Ale oni ho neslyší. Nebo možná slyší, ale neberou jeho slova vážně. Mají pocit, že to je jen jeho chvilkové zaváhání. Malá deprese, která brzy přejde a pak...
Pane, jsem podobný posluchač, jako učedníci. Také já občas nechci slyšet některá Tvá varování, která jsi prostřednictvím proroků nechal zaznamenat v Bibli. Odpust mi to a měj se mnou stejnou trpělivost, jakou jsi měl s dvanácti učedníky. Připomínej mi svá slova a opakuj je tak dlouho, dokud mi nedojde, co mi to vlastně říkáš.
